Lída Rakušanová: Srpen 1968 a Krym 2016
Je to 48 let, ale podobnost není věru náhodná: i v srpnu 1968 byla Moskvě podřízená média plna informací o řádění záškodníků na území tehdy ještě sousedního Československa. I tenkrát to měly potvrzovat záběry odhalených skladů jejich zbraní a výpovědi údajných svědků.
Obdobný obraz skýtá ruská mediální krajina i dnes, kdy je jejím hitem situace na anektovaném Krymu a na jeho pomezí s Ukrajinou. Ovšem s tím, že za poslední půlstoletí přibyla do arsenálu ruské propagandy mocná zbraň v podobě internetu. A že pro tento způsob konfrontace, kombinující konvenční a nekonvenční metody, vymysleli moskevští generálové mezitím název „hybridní válka“ a detailně popsali její strategii.
Spočívá v subversi – ve snaze rozvrátit, demoralizovat a destabilizovat cílovou společnost, vyvolat krizi a následně získat nad územím kontrolu, a to prostřednictvím svých domácích kolaborantů. V tom všem má Kreml vskutku letité zkušenosti.
Přesně tak postupovala Moskva v Československu v roce 1968, kdy zdejší pokus dát socialismu sovětského ražení lidštější tvář skončil 21. srpna pod pásy sovětských tanků. Pamětníci vědí, co následovalo: čistky a lámání páteří v celoplošných prověrkách, kdy se před soudruhy ze závodního výboru musel ze své vděčnosti k ruským okupantům vyznávat i poslední vrátný, pokud nechtěl přijít o místo.
Vždyť je to jen fraška, utěšoval se tehdy kolektivně národ. Ne tak docela. Lidé v téhle „frašce“ ztratili důvěru, že jsou schopni změnit poměry. Takže udělají nejlíp, když se budou starat jen o sebe, protože „těm nahoře“ se stejně nedá věřit. Tahle zkušenost se v Česku předává z generace na generaci dodnes.
S rozšířením internetu Rusko svou subversivní strategii zdokonalilo: cílem Moskvy už není protivníka přesvědčit a získat, byť i jen formálně, na svou stranu, nýbrž ho směsí lží, polopravd a na hlavu postavených argumentů zmást natolik, že si není jist, čemu může ještě věřit.
Že v Česku padají tyto snahy Kremlu na obzvlášť úrodnou půdu, má logiku. Ruské tanky ji tu připravily už před téměř půl stoletím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
