Lída Rakušanová

Bylo to pár měsíců po pádu železné opony, kdy Václav Havel na konferenci v Oslu připomněl, že středovýchodní Evropa bývá líčena jako sud prachu.

Stalo se to, co předpovídaly všechny prognózy: bavorská Křesťanskosociální unie ztratila v nedělních volbách v bavorském zemském parlamentu absolutní většinu.

Před volbami do Bavorského zemského sněmu je jasná jedna věc: bavorská křesťanskosociální unie se loučí s absolutní většinou, na kterou byla po desetiletí zvyklá.

Za polský a český národ a na památku Ryszarda Siwiece, který se na protest proti okupaci Československa 8. září 1968 ve Varšavě upálil, sloužil biskup Václav Malý mši.

„Česko nevezme jediného ilegálního migranta! Přesto je solidární s EU, posílá do postižených oblastí pomoc i peníze. Za poslední tři roky to Prahu stálo 100 milionů euro.“

Invaze pod taktovkou Kremlu zničila před půl stoletím na dalších 21 let nejen naději Čechů a Slováků na život ve svobodě.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy před 50 lety je podle Centra pro výzkum veřejného mínění pro 76 procent Čechů a 61 procent Slováků to nejhorší, co se ve 20. století stalo.

Že je nutno Evropskou unii zreformovat, slyšíme z úst politiků všech zdejších demokratických stran téměř denně. Obvykle s dodatkem, že včera bylo pozdě.

Zatímco jsou zdejší politici ještě osm měsíců po volbách zaujati sami sebou natolik, že nedohlédnou ani za humna, odehrává se v Evropě další dějství dramatu 21. století.

Aby Evropa mohla účinně kontrolovat ilegální migraci, potřebuje nejen jednotnou azylovou politiku, ale také „systém flexibilní solidarity“.