Lída Rakušanová: Střední Evropa je sudem prachu

8. červen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Angela Merkelová

Aby Evropa mohla účinně kontrolovat ilegální migraci, potřebuje nejen jednotnou azylovou politiku, ale také „systém flexibilní solidarity“.

To je obsah poselství, se kterým německá kancléřka Merkelová vystoupila tento týden před Evropskou lidovou stranou na jejím zasedání v Mnichově. A dodala, že pokud se to nepodaří, bude Evropská unie otřesena v samotných základech.

Thomas Kulidakis: Nešťastné téma uprchlictví a migrace se vrací jako bumerang

Počty migrantů a uprchlíků mířících do Evropy klesají

Počty migrantů a uprchlíků mířících do Evropy sice klesají, ale téma s nimi související se vrací jako bumerang. Už v roce 2015, v době nejvyhrocenější krize vyvolané nepřipraveností dosavadního azylového systému bylo zřejmé, že hluboké příkopy vykopané mezi státy údajně solidárními a státy údajně nesolidárními budou členské státy EU rozdělovat ještě dlouho poté, co se situace dostane pod kontrolu.

Lze celkem spolehlivě předpovědět, že pokud jde o zdejší politickou garnituru, narazí její slova na kolektivní hluchotu. I KDU-ČSL, TOP 09 a Starostové a nezávislí, tedy jediné politické strany, reprezentující v tomto největším konzervativním uskupení Evropského parlamentu Českou republiku, se evidentně obávají že pokud vyslyší volání po solidaritě s unií, hrozí jim doma od voličů polibek smrti.

Maximálně se mohou připojit k požadavku vytvořit evropský azylový úřad, ovšem jen za předpokladu, že by působil na vnějších hranicích unie a nepletl se do ničeho, co by mohlo zavánět „omezováním suverenity státu“.

Problém ovšem je, že jako omezování suverenity se dá při troše zlé vůle vyložit prakticky všechno. Lze to pozorovat už drahnou dobu především u Okamurovy SPD, jejíž některá témata označuje podle informací serveru Aktualne.cz ministerstvo vnitra ve své poslední zprávě o extremizmu za radikálnější, než je tomu u tradičních extremistických stran.

Bojovat proti kolektivní nenávisti

Přesto se z vládního hnutí ANO distancovali od Okamury maximálně jednotlivci, ale nikoli stranické vedení jako celek. Je to krajně nebezpečné, protože to v souladu s příslovím, že „ryba smrdí od hlavy“, deformuje veřejný prostor. V něm začíná být „normální“ i to, co si ještě včera málokdo dovedl představit.

Lukáš Jelínek: Revolucionáři z KSČM. Nebo obchodníci s mocí?

Předseda komunistů Vojtěch Filip: „Jednoznačně odsuzuji útok USA, Británie a Francie v Sýrii“

Kdyby vojenský zásah nepomohl ničemu jinému, tak aspoň dokázal spojit české komunisty, v jejichž řadách to hned z několika důvodů vře. Ovšem pohled na zahraniční politiku je spojuje.

Z propadliště dějin se noří nejen KSČM s reálnými mocenskými ambicemi, ale například i samozvaní bojovníci proti „zvrhlému umění“, kteří v uplynulých dnech konsternovali diváky v brněnském divadle Husa na provázku.

V srpnu 1990 řekl Václav Havel na konferenci v Oslu, že střední a východní Evropa bývá líčena jako sud prachu. Jako prostor rozmáhajícího se nacionalismu, etnické nesnášenlivosti, a tudíž i kolektivní nenávisti. Jako možný zdroj budoucí evropské nestability a vážného ohrožení míru.

Tehdy Václav Havel tento názor nesdílel. Ale uznával, že kdybychom si nezachovali bdělost a zdravý rozum, mohl by se tento kout světa stát „příhodnou půdou pro vznik a rozvoj kolektivní nenávisti“. Takže, jak zdůraznil, musíme bojovat energicky proti všem jejím zárodkům nejen z principu, proto, že vždycky je třeba čelit zlu, ale i ve svém vlastním zajmu.

Lída Rakušanová

Dnes, po 28 letech je tato Havlova výzva aktuálnější než kdykoli dřív. Lidé, demonstrující na náměstích proti nerespektování ústavních zvyklostí a dobrých mravů, to naštěstí vědí. Republice nemohli dát k jejímu stoletému jubileu cennější dar.

Spustit audio