Libor Dvořák: Většina Rusů Putinovo tažení na Ukrajinu podporuje
I když se to zdá nepochopitelné, většina Rusů Putinovo hanebné a neodpustitelné válečné dobrodružství na Ukrajině podporuje. A to i přesto, že v historické paměti národa je tragická zkušenost druhé světové války i konfliktů časově méně vzdálených – v Afghánistánu a v Čečensku.
Důvodů je celá řada, ale tím základním je zřejmě vlastenectví prostých Rusů takříkajíc za každou cenu. Jak říkával proslulý generál Alexandr Lebeď a jak nakonec nazval i svou nejznámější knihu – Pro velmoc mě srdce bolí.
Čtěte také
Jakmile jde o vyloženě imperiální motivy mocenského postavení Ruska ve světě, běžný občan doslova nezná bratra (v tomto případě ukrajinského, kterého za bratra, pohříchu mladšího, v Rusku kdekdo označuje). Ruský velmocenský šovinismus zkrátka žel bohu nemá hranic – i když to není záležitost všeobecná.
Jako podpůrný faktor této tendence slouží především státní televize. Ty sprostou invazi označují výlučně kremelským sloganem „speciální vojenská operace v Donbasu“. Slovo „válka“ je v oficiálních médiích nejen nežádoucí, ale přímo zakázané.
K tomu přičtěme i fakt, že dění na přepadené Ukrajině je zejména v televizi popisováno v růžových odstínech a záběry, které oblétly doslova celý svět, kupříkladu děsivé následky ostřelování mariupolské dětské nemocnice a porodnice, ruský televizní divák na obrazovce jednoduše nenajde.
A nezapomínejme ani na velmi vlastenecké ankety, které působí autenticky, i naopak nechutně propagandistické hurápatriotické šoty, jejich většinou primitivní aranžmá musí i průměrně objektivního diváka rovnou odradit. Ne tak ovšem významný segment diváctva ruského.
Generační rozepře
Čtěte také
Jak ale říká profesor Moskevské vysoké školy sociálních a ekonomických věd Grigorij Judin, už od samého začátku této války probíhají i četné, i když tvrdě potlačované protesty – to ostatně pan profesor pocítil doslova na vlastní kůži. Podle jeho názoru vztah k této válce podobně jako ke všem klíčovým politickým záležitostem v posledních několika letech ruskou společnost významně štěpí, a to především podle principu „starší versus ostatní“.
Ti starší jsou zpravidla plně závislí na oficiálně televizním vidění okolního světa, které už jsme tu stručně popsali. To o generaci internetu a sociálních sítí samozřejmě neplatí a zřejmě nebude platit ani v okamžiku, kdy Putinův režim tento zdroj informací přiškrtí nebo dočista ucpe.
A jaké nálady panují podle profesora Judina mezi lidmi, kteří jsou i přes značné riziko ochotni vycházet do ulic ruských měst? „Podle mého názoru,“ říká Judin, „tihle lidé chtějí především zabránit katastrofě. Protestů, za které už byly potrestány tisíce lidí, se účastní především pokroková třída, plně zapojená do světových informačních proudů, a proto chápající, co se děje. Že bytostné státní zájmy jsou zrazovány a že to Rusku přinese katastrofální následky.“ Ve všeobecném zájmu samozřejmě je, aby takovýchto Rusů přibývalo.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Alexandr Mitrofanov: Putin naplnil Orwellovy vize
Nepodařilo se mi najít zmínku o tom, zda Vladimir Putin někdy otevřel román George Orwella 1984. Pokud nikoliv, stala se úžasná věc.
-
Alexandr Mitrofanov: Rusko válce jen bezmocně či lhostejně přihlíží
Vladimir Putin má zbraně, policii a národní gardu i tichou podporu lhostejné a unavené většiny obyvatel. Oligarchy může Putin přehlížet. I své nejbližší okolí.
-
Alexandr Mitrofanov: Uvnitř Ruska stejné dusno jako u hranic s Ukrajinou
V mlýnku na maso, který se otáčí uvnitř ruského represivního systému, jsou kromě vyloženě politických i případy, které jako by vytáhli z Gogola či Charmse.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.