Ležák-Borin, originál za všech okolností

Vladimír Ležák-Borin v roce 1919
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vladimír Ležák-Borin v roce 1919

Před padesáti lety, 11. ledna 1970, zemřel v Praze muž, jehož pestrý život nepřestává zajímat badatele: Vladimír Ležák-Borin, novinář, publicista a trochu i politik.

Člověka, kterému byly všechny politické strany „těsné“, připomene v pořadu Portréty historik Eduard Burget.

Vadil skoro všem

„Za hlouposti se nestyďte a pravdy každému přejte.“ Pod tímto titulkem vyšel počátkem února 1969 článek v tehdy novém týdeníku Tribuna, vydávaném konzervativním křídlem Komunistické strany Československa.

Čtenářům – zejména „předválečným členům strany“ – se musely asi dělat mžitky před očima, když pod článkem objevili podpis: V. L. Borin. Tento muž byl v podstatě veřejným nepřítelem všech režimů, které u nás vládly po roce 1939: nacistů, Benešovy vlády v Londýně i po osvobození v Praze a komunistů od 30. let bez ohledu na to, kdy byli nebo nebyli u moci.

Dvakrát do Moskvy

Vladimír Ležák-Borin, novinář a publicista

Ležák-Borin pocházel z chudé dělnické rodiny. Ještě před maturitou utekl z gymnázia na Slovensku ve snaze přeběhnout do Ruska k legiím, byl ale zadržen. Bojoval s Poláky na Těšínsku, působil ve francouzské Cizinecké legii a po návratu do Čech vstoupil do socialistické strany. Roku 1928 přestoupil ke komunistům, byl redaktorem Rudého práva a Haló novin, v roce 1934 pobýval v Sovětském svazu.

O dva roky později tam odcestoval znovu. Prý chtěl vstoupit do Rudé armády jako zpravodaj ve válce s Japonskem, daleko pravděpodobnější ale je (a vyplývá to i ze vzpomínky ředitele Melantrichu Jaroslava Šaldy)., že tam byl vyslán jako reportér Svobodného slova. Nedlouho po příjezdu do Moskvy byl ale uvězněn a obviněn z trockismu.

Dlouhá léta v exilu

Edvard Beneš

Možná by zmizel v gulagu, údajně na zásah Klementa Gottwalda (nebo někoho jiného z komunistické špičky) byl ale vypovězen do Československa, kde jej komunisté ze strany vyloučili. Psal do národně socialistického Českého slova, v roce 1939 utekl přes Francii do Anglie, kde byl – patrně na zásah lidí z okolí Edvarda Beneše, kterého ostře kritizoval – dva roky internován.

Ve Velké Británii zůstal i po válce, jeho další cesty vedly přes Austrálii a Tasmánii do Skotska a v roce 1968 překvapivě do Československa. Po srpnové okupaci se uchýlil do Vídně a do Prahy jen zajížděl; nakonec při návštěvě Prahy zemřel. Stihl zde ještě napsat část svých pamětí a publikovat zmíněný text v Tribuně.

Pravda je jen přelud?

Jan Kalvoda

Borinův synovec Jan Kalvoda (bývalý politik, dnes právník) vydal před časem Borinův memoárový text Za přeludem pravdy, který do značné míry objasňuje jeho složitý názorový vývoj. Mnohé z jeho života je ale dodnes obestřeno tajemstvím, které se nedaří rozluštit ani po zevrubném prostudování spisů Státní bezpečnosti, která se o Borina dlouhá léta zajímala.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související