Ležák-Borin, originál za všech okolností

Člověka, kterému byly všechny politické strany „těsné“, připomene v pořadu Portréty historik Eduard Burget.

Vadil skoro všem

„Za hlouposti se nestyďte a pravdy každému přejte.“ Pod tímto titulkem vyšel počátkem února 1969 článek v tehdy novém týdeníku Tribuna, vydávaném konzervativním křídlem Komunistické strany Československa.

Čtenářům – zejména „předválečným členům strany“ – se musely asi dělat mžitky před očima, když pod článkem objevili podpis: V. L. Borin. Tento muž byl v podstatě veřejným nepřítelem všech režimů, které u nás vládly po roce 1939: nacistů, Benešovy vlády v Londýně i po osvobození v Praze a komunistů od 30. let bez ohledu na to, kdy byli nebo nebyli u moci.

Dvakrát do Moskvy

Vladimír Ležák-Borin, novinář a publicista |foto: Archiv Jana Kalvody

Ležák-Borin pocházel z chudé dělnické rodiny. Ještě před maturitou utekl z gymnázia na Slovensku ve snaze přeběhnout do Ruska k legiím, byl ale zadržen. Bojoval s Poláky na Těšínsku, působil ve francouzské Cizinecké legii a po návratu do Čech vstoupil do socialistické strany. Roku 1928 přestoupil ke komunistům, byl redaktorem Rudého práva a Haló novin, v roce 1934 pobýval v Sovětském svazu.

O dva roky později tam odcestoval znovu. Prý chtěl vstoupit do Rudé armády jako zpravodaj ve válce s Japonskem, daleko pravděpodobnější ale je (a vyplývá to i ze vzpomínky ředitele Melantrichu Jaroslava Šaldy)., že tam byl vyslán jako reportér Svobodného slova. Nedlouho po příjezdu do Moskvy byl ale uvězněn a obviněn z trockismu.

Dlouhá léta v exilu

Edvard Beneš|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Možná by zmizel v gulagu, údajně na zásah Klementa Gottwalda (nebo někoho jiného z komunistické špičky) byl ale vypovězen do Československa, kde jej komunisté ze strany vyloučili. Psal do národně socialistického Českého slova, v roce 1939 utekl přes Francii do Anglie, kde byl – patrně na zásah lidí z okolí Edvarda Beneše, kterého ostře kritizoval – dva roky internován.

Ve Velké Británii zůstal i po válce, jeho další cesty vedly přes Austrálii a Tasmánii do Skotska a v roce 1968 překvapivě do Československa. Po srpnové okupaci se uchýlil do Vídně a do Prahy jen zajížděl; nakonec při návštěvě Prahy zemřel. Stihl zde ještě napsat část svých pamětí a publikovat zmíněný text v Tribuně.

Pravda je jen přelud?

Jan Kalvoda|foto: Jana Přinosilová,Český rozhlas

Borinův synovec Jan Kalvoda (bývalý politik, dnes právník) vydal před časem Borinův memoárový text Za přeludem pravdy, který do značné míry objasňuje jeho složitý názorový vývoj. Mnohé z jeho života je ale dodnes obestřeno tajemstvím, které se nedaří rozluštit ani po zevrubném prostudování spisů Státní bezpečnosti, která se o Borina dlouhá léta zajímala.