František Světlík. Politik a publicista přezdívaný „rudý prelát“, který dal lidovcům jméno

Článek o Československé straně lidové
Článek o Československé straně lidové

„Vy jste pěkný sluha Boží! Zdražujete chleba!“ křičela národněsocialistická poslankyně Fráňa Zemínová na lidoveckého poslance Františka Světlíka. Potom vytrhla opěradlo poslanecké lavice a následovala rvačka, při které se ničil nábytek, házelo dokumenty a kalamáři s inkoustem.

Byl čtvrtek 8. června 1926 a poslanci měli jednat o zvýšení dovozních cel na levné zemědělské produkty. Vláda si zařídila podporu lidovců, kteří na oplátku žádali zvýšení kněžských platů. Zákon nakonec po týdenních bouřích na ulicích i v Poslanecké sněmovně prošel (150 hlasů pro, 111 proti).

František Světlík

Zvýšení platu se týkalo i Františka Světlíka: tento neúnavný organizátor moravského spolkového života, jeden z autorů programového prohlášení lidové strany, novinář a tvůrce zahraniční politiky lidovců byl také katolickým knězem.

Jediný syn zasvěcený Bohu

František Světlík (1875-1949) se narodil v Bílovicích u Prostějova jako sedmé dítě do velmi chudých poměrů. Měl šest sester a tak se rodiče rozhodli jediného syna zasvětit Bohu; už od dětství byl připravován na kněžskou dráhu. Na kněze byl vysvěcen, lákal ho ale politický život a publicistika.

Na počátku 20. století psal pro olomoucké noviny Našinec, později se stal jejich šéfredaktorem a přeměnil je na deník. Po vzniku samostatného Československa se Světlík stal vůbec prvním šéfredaktorem Lidových listů. To už byla pevně zformována i Československá strana lidová.

Také u jejích základů stál Světlík, který sepsal Chartu strany a společně s ostatními pro ni vymyslel i název: místo slova „katolická“ prosazoval výraz „lidová“.

Záliba v zahraniční politice

Světlík se intenzivně zajímal o zahraničí politiku (už jen výčet zákonů, u kterých byl ve sněmovně zpravodajem, je impozantní – dohody a smlouvy s Rakouskem, Belgií, Lucemburskem, Kanadou, Norskem a další státy) a byl vůbec jedním z prvních československých nekomunistických politiků, kteří už v roce 1929 prosazovali právní uznání Sovětského svazu.

Edvard Beneš (1884-1938)

Důvod byl prostý: Světlík se domníval, že do země, které by se dostalo mezinárodního uznání, by bylo možné pronikat s katolicismem. (Československo nakonec uznalo SSSR až v květnu 1935 jako jeden z posledních států v Evropě.) V zásadě ale Světlíkova koncepce zahraniční lidovecké politiky vycházela z postojů Edvarda Beneše.

František Světlík byl politikem první republiky. Za války byl krátce vězněn gestapem a poté pod trvalým dohledem. Po válce se i přes těžkou nemoc snažil o návrat do politiky, po únoru 1948 ale pochopil, že pod vedením komunistické strany pro něj není ve veřejném životě místo.

Muže, kterému se pro jeho názory přezdívalo „rudý prelát“, připomíná v pořadu Portréty historik Michal Pehr.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související