Unikátní poznámky z roku 1938 psal vlastním těsnopisem. Na ministra Ježka se přitom málem zapomnělo

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zahájení výstavy Jedličkova ústavu v Praze. Na snímku sedící zleva: ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy František Ježek, manželka prezidenta Hana Benešová, ministr sociální péče Jaromír Nečas

Byla to v roce 2016 malá senzace: v záplavě knížek o historii možná neinformovaní čtenáři přehlédli publikaci s názvem Mnichovská krize – memoárové poznámky na okraj tragických dnů utrpení a hanby. Kdo se nenechal titulem odradit, ten si musel čtení knížky vzpomínek Františka Ježka užít. Po létech se totiž objevily na veřejnosti informace, přístupné do té doby jen úzkému okruhu historiků.

František Ježek zemřel v Chrudimi před padesáti lety, 29. listopadu 1969. Byl to muž, který se měl po únoru 1948 propadnout do „politického zapomnění“. A to by byl ještě docela mírný trest. František Ježek byl ministrem československé vlády ve složitém roce 1938 a mnozí z jeho kolegů skončili po nástupu komunistů k moci ve vězení.

Těžko říci, co bylo hlavní příčinou toho, že Ježka tento osud nepotkal; v roce 1952 už měl přitom „namále“, půl roku byl ve vyšetřovací vazbě. V jeho prospěch ale svědčilo nejspíš více okolností najednou: jeho politické angažmá v nejvyšší politice první republiky bylo relativně krátké, jeho odpor vůči přijetí potupné mnichovské dohody byl zcela evidentní, za války se nijak nekompromitoval spoluprací s nacisty a po únoru 1948 se neúčastnil nějakých zásadních opozičních aktivit.

Na Františka Ježka by se opravdu málem zapomnělo. Nebýt toho, že v 50. a 60. letech sepsal své vzpomínky na osudný rok 1938. Tento text mu – bez přehánění – zajistil trvalé místo v českém dějepisectví. Nebylo to ale hned.

Poznámky vlastním těsnopisem

Vystudovaný právník František Ježek (1890-1969) nastoupil po krátké praxi u soudu v roce 1920 do právního oddělení Buštěhradské dráhy a po zestátnění železnic se stal radou Státních drah. Zajímala ho ale politika, stál u zrodu národně demokratické strany; v letech 1933 až 1935 byl jejím místopředsedou.

Od roku 1925 zasedal v Poslanecké sněmovně. V březnu 1938 se stal ministrem bez portfeje ve vládě Milana Hodži a od května do 22. září 1938 byl ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Coby člen neformálního „politického kabinetu“, kde zasedali nejvýznamnější ministři koaličních stran, se účastnil mnoha klíčových jednání v mimořádně náročné době léta a nastupujícího podzimu 1938.

Ježek si – údajně ke značné nelibosti ostatních aktérů těchto schůzek – pořizoval z těchto jednání záznamy; pro jistotu tak činil vlastním těsnopisem, ve kterém používal řecká písmena. Na sklonku života potom zápisy přepsal. Dlouhá léta čekaly na vydání, došlo k němu až v roce 2016. Jde o jeden z nejpozoruhodnějších pramenů k poznání zákulisí československé politiky v jednom z nejsložitějších období našich moderních dějin.

Český rozhlas Plus připomíná Františka Ježka v pořadu Portréty, hostem je historik Eduard Burget, který prostudoval Ježkovu písemnou pozůstalost v Národním archivu a také nevelké množství písemností, které o Ježkovi shromáždila komunistická Státní bezpečnost.

Spustit audio
autor: David Hertl

Odebírat podcast

Související