Unikátní poznámky z roku 1938 psal vlastním těsnopisem. Na ministra Ježka se přitom málem zapomnělo

František Ježek zemřel v Chrudimi 29. listopadu 1969. Byl to muž, který se měl po únoru 1948 propadnout do „politického zapomnění“. A to by byl ještě docela mírný trest.

František Ježek byl ministrem československé vlády ve složitém roce 1938 a mnozí z jeho kolegů skončili po nástupu komunistů k moci ve vězení. Těžko říci, co bylo hlavní příčinou toho, že Ježka tento osud nepotkal; v roce 1952 už měl přitom „namále“, půl roku byl ve vyšetřovací vazbě.

Čtěte také

Vysílačka Pravda vítězí aneb Nacistická rozhlasová propaganda v roce 1938

V jeho prospěch ale svědčilo nejspíš více okolností najednou: jeho politické angažmá v nejvyšší politice první republiky bylo relativně krátké, jeho odpor vůči přijetí potupné mnichovské dohody byl zcela evidentní, za války se nijak nekompromitoval spoluprací s nacisty a po únoru 1948 se neúčastnil nějakých zásadních opozičních aktivit.

Na Františka Ježka by se opravdu málem zapomnělo. Nebýt toho, že v 50. a 60. letech sepsal své vzpomínky na osudný rok 1938. Tento text mu – bez přehánění – zajistil trvalé místo v českém dějepisectví. Nebylo to ale hned.

Poznámky vlastním těsnopisem

Vystudovaný právník František Ježek (1890-1969) nastoupil po krátké praxi u soudu v roce 1920 do právního oddělení Buštěhradské dráhy a po zestátnění železnic se stal radou Státních drah. Zajímala ho ale politika, stál u zrodu národně demokratické strany; v letech 1933 až 1935 byl jejím místopředsedou.

Čtěte také

Kdybychom to nevzali my, nastoupili by horší, hájil se protektorátní premiér Richard Bienert

Od roku 1925 zasedal v Poslanecké sněmovně. V březnu 1938 se stal ministrem bez portfeje ve vládě Milana Hodži a od května do 22. září 1938 byl ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Coby člen neformálního „politického kabinetu“, kde zasedali nejvýznamnější ministři koaličních stran, se účastnil mnoha klíčových jednání v mimořádně náročné době léta a nastupujícího podzimu 1938.

Ježek si – údajně ke značné nelibosti ostatních aktérů těchto schůzek – pořizoval z těchto jednání záznamy. Pro jistotu vlastním těsnopisem, ve kterém používal řecká písmena. Na sklonku života potom zápisy přepsal.

Dlouhá léta čekaly na vydání, došlo k němu až v roce 2016. Jde o jeden z nejpozoruhodnějších pramenů k poznání zákulisí československé politiky v jednom z nejsložitějších období našich moderních dějin.

Český rozhlas Plus připomíná Františka Ježka v pořadu Portréty, hostem je historik Eduard Burget, který prostudoval Ježkovu písemnou pozůstalost v Národním archivu a také nevelké množství písemností, které o Ježkovi shromáždila komunistická Státní bezpečnost.