Léto 1952 – štvou, lžou, nadávají

Jednou z osobností, která se v 50. letech pohybovala na vrcholu moci, zatímco dnes patří mezi ty téměř neznámé, byl slovenský politik českého původu Karol Bacílek. Postupně působil jako ministr státní kontroly a předseda slovenského Sboru pověřenců (což byla tehdejší autonomní slovenská vláda, byť s nevelkými pravomocemi).

Čtěte také

Jaro 1952 aneb dva druhy věřících

V lednu 1952 se pak stal ministrem národní bezpečnosti. Toto ministerstvo bylo v Československu zřízeno podle sovětského vzoru a fungovalo pouze v letech 1950 – 1953.

8. srpna 1952 se konala Bacílkova tisková konference na téma „Boj proti nepřátelům našeho lidu“. V rozhlasovém archivu se dochoval pětatřicetiminutový fragment ministrova vystoupení. Ve vybraných ukázkách horlí proti venkovským boháčům, popisuje řadu jejich údajných záškodnických akcí a vysvětluje nutnost zakládání pomocných stráží Veřejné bezpečnosti na venkově.

Další ukázky pocházejí z monitoringu rozhlasové stanice Svobodná Evropa (která vysílání Československého rozhlasu sledovala a natáčela), protože originální nahrávka se v rozhlasovém archivu nedochovala.

O vlasti a vlastenectví

V červenci 1952 se v Ostravě konal politický monstrproces s devíti vedoucími techniky z ostravsko-karvinského revíru – důvodem byla dvě velká důlní neštěstí. Skutečnou příčinou těchto neštěstí byl komunistický tlak na zvyšování těžby bez ohledu na bezpečnost práce. Oba vynesené rozsudky smrti byly naštěstí při odvolání změněny v doživotní žalář a všichni odsouzení byli poměrně záhy propuštěni a – už nikoliv záhy – i rehabilitováni. Vybrané ukázky pocházejí z úvodu rozhlasového redaktora, výslechu jednoho z obviněných a vynesení rozsudku.

Čtěte také

Zima 1952: Děti bereme nepřátelům

3. července 1952 pronesl ministr školství a národní osvěty Zdeněk Nejedlý na konferenci školských pracovníků obsáhlý projev. Ve vybraných pasážích hovoří o vlasti a vlastenectví – a vhledem k tomu, že tehdy patřil k hlavním tuzemským komunistickým ideologům, je jeho pojetí možno považovat za oficiální.

Na letních olympijských hrách v Helsinkách 1952 získal kapitán Emil Zátopek tři zlaté medaile: v běhu na 5000 metrů, 10 tisíc metrů a v maratonu. Z řady dochovaných rozhlasových nahrávek si můžete poslechnout závěr reportáže z běhu na 10 kilometrů, rozhovor s Emilem Zátopkem po skončení tohoto závodu a další rozhovor, tentokrát z rozhlasového studia po návratu z OH.

A jako připomínka širšího návratu 50. let ke kultuře 19. století je zařazena ukázka z rozhlasové podoby hry dramatika Václava Klimenta Klicpery Každý něco pro vlast.