Emil Zátopek byl rukojmím totalitního státu. Stal se z něj idol, který byl na oplátku zapojen do propagandy, míní historik

20. prosinec 2021

Emil Zátopek byl jedním z našich největších atletů. Čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu. Sportovec, který vytvořil 13 světových rekordů v běhu na kilometr a pět v běhu na míli. Jeho vytrvalost byla pověstná, stejně jako nasazení v tréninku a zcela osobitý styl běhu. V oblasti občanské ale najdeme hned několik selhání. O Zátopkovi se také dá podle historika tvrdit, že byl rukojmím totalitního Československa.

Účinkuje: historik Jan Kalous
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Ne všichni dokázali tlaky komunistů unést bez zakolísání, přehmatů či omylů. O to víc je pak obdivuhodný postoj gymnastky Věry Čáslavské či šachisty Luďka Pachmanna.

Emil Zátopek se narodil 19. září 1922 v Kopřivnici. Nejdřív to nevypadalo, že z něj mohl být sportovec, natož tak úspěšný. Ke sportu odmalička nasměrován nebyl, narodil se do chudé rodiny a už od svých 16 let pracoval v Baťových závodech,“ říká host pořadu Jak to bylo doopravdy historik Jan Kalous. „V roce 1941 se ale zúčastnil běhu Zlínem, kde uspěl a tak začal trénovat.“

Dana a Emil Zátopkovi spolu prožili přes půl století

Ve sportovní dráze zaklekával i po skončení 2. světové války, když startoval na Mistrovství Evropy 1946, jen o dva roky později slavil úspěch i na olympiádě v Londýně. Stal se členem armády, kde také trénoval a také vstoupil do komunistické strany. „Snad ho k tomu vedly nuzné poměry, ze kterých pocházel a členem KSČ byl v době první republiky i jeho otec,“ uvádí Kalous.

První škraloup

První skvrnou na Zátopkových občanských postojích najdeme v době politického procesu a následné vraždy političky Milady Horákovou.

Emil Zátopek - v rozhlas.studiu 1947

„10. června 1950 vyšlo Rudé právo s titulkem ,Rozsudek vynesl všechen československý lid‘. Text podepsal kapitán Emil Zátopek. Nikdo v něm není jmenován, ale obsahově míří k rozsudku s Miladou Horákovou,“ vysvětluje Kalous.

O olympiádě v Helsinkách v roce 1952 historik Robert Kvaček píše, že Zátopkův výkon byl „tak mimořádný, že je zřejmě nepřekonatelný“. A ke cti Zátopkovi slouží i to, že si vynutil účast politicky diskriminovaného běžce Stanislava Jungwirta. „Byl to jistým způsobem odvážný postoj, ale on si to mohl dovolit,“ konstatuje historik.

U soudu k překvapení všech Zátopek od žaloby s Novým odstoupil. Omluvil se a podal mu ruku.
Jan Kalous

Vzápětí se ale stává objektem vojenské rozvědky, která na něj začala vést spis. On sám se v roce 1956 podrobil operaci po zranění třísla a po rehabilitaci startoval ještě na olympiádě v Melbourne 1956, kde skončil šestý. O dva roky později – to mu bylo 36 let – skončil se sportovní kariérou.

Komunistický stát chtěl každého hlídat, a tak se tomu nevyhnul ani Emil Zátopek. V roce 1968, kdy došlo na socialistické reformy a vznik hnutí nazvané Pražské jaro, podepsal i s manželkou prohlášení Dva tisíce slov. Později tvrdili, že netušili, jaké důsledky to pro oba bude mít.

Lidé diskutují s Emilem Zátopkem, v pozadí Jindřišská věž

Normalizace přinesla i do jejich života strach a rychlé úhybné manévry. Zátopek byl vyhozen z armády, a to po olympijských hrách v Mexiku. Také z KSČ a všech sportovních organizací, včetně olympijského výboru. Komunistický režim ho citelně „zmáčknul“.

Přispělo k tomu i to, že po upálení Jana Palacha (v lednu roku 1969) začal neblaze proslulý komunista Vilém Nový (otec Kamily Moučkové, která s ním pak roky nepromluvila) rozhlašovat, že Palach se upálit nechtěl, že měl být použit „studený oheň“. Proti tomu se postavili mnozí odborníci a přidal se i Zátopek, stejně jako jejich rodinný přítel úspěšný šachista Luděk Pachmann. Ten za to skončil ve vazbě, pak požádal o vystěhování do Německa. 

Jinak to bylo s Emilem Zátopkem: „U soudu k překvapení všech od žaloby odstoupil, Novému se omluvil a v soudní síni mu podal ruku,“ popisuje historik.

70. léta

Nejen tím se snažil „zachránit si kůži“. Už v červenci 1971 vyšel rozhovor v Rudém právu pod titulkem O věcech včerejších i dnešních, ve kterém Zátopek prohlásil, že by považoval za hanbu, kdyby měl být nepřítelem socialistického zřízení.

Příliš mu to ale nepomohlo – pak totiž pracoval v podřadné dělnické profesi, od roku 1974 ho sledovala StB – jeho pozorovací svazek se jmenoval Atlet. Ke změně došlo až později, kdy ho režim vzal na milost.

Čtěte také

„Bylo to v polovině 70. let a až do důchodu pracoval v dokumentačním středisku Československého svazu tělesné výchovy. StB pak ukončila jeho sledování v lednu 1976. Zátopek totiž své postoje revidoval a projevoval se loajálně vůči normalizačnímu režimu. Odsoudil Prohlášení Charty 77 a obhajoval bojkot olympijských her v Los Angeles 1984.“ Pak odešel do penze.

Po roce 1989 se o Zátopkových selháních spíš mlčelo, Dana Zátopková ale účelově upravila některé pasáže v pamětech, takže se dá tvrdit, že manželé společně retušovali svůj obraz a občas se dopouštěli i manipulací. Emil Zátopek zemřel v roce 2000, kdy mu bylo 78 let.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli se sportovec stal rukojmím komunistického státu, host pořadu Jan Kalous odpovídá: „Ano, stal se rukojmím. Zátopek byl veřejně stavěn na obdiv a na oplátku se zapojoval do propagandistických akcí“.

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související