Kulhánek: Produktivita a intenzita práce je u nás rozdílná. Dělník se může strhat, ale úředník si dá nejdřív cigárko a kafíčko

„Zažil jsem tady tři režimy, když pominu válku, do které jsem se jenom narodil,“ říká. „Každý režim byl o něčem jiném a v každém jsem se pletl do kdečeho, tak jsem okusil z mnoha soudků. Auta, sport, vedení Škodovky… Ta by jen sama o sobě vydala za samostatný život.“

Jako ekonom a šéf nejedné velké firmy by prý věděl, co dělat s akutní přezaměstnaností v Česku. „Překvapivě vysoká konjunktura určitě nestojí za nízkou nezaměstnaností. Ta je totiž po celé střední a severní Evropě,“ myslí si Kulhánek.

Větší problém vidí v naší produktivitě a organizaci práce. „To není to samé jako intenzita práce. Lidi mohou dělat, až se strhnou, ale nekvalifikovanými pracovními postupy, za které ten dělník opravdu nemůže. Když se tohle zlepší, pak bude na všechno potřeba míň lidí.“

Úředníků máme až moc

Glosa Vratislava Kulhánka

• Upravit
• Smazat

Média tomu říkají „ostrá fáze kampaně“. Pojízdný cirkus osmi prezidentských kandidátů (devátý trucuje na Hradě) se občas potká v nějakém sále, aby odpovídal vesměs na ty samé otázky: Jmenoval byste trestně stíhaného premiérem? Kolik za kampaň utratíte? Budete udělovat milosti? A na podobné podružnosti.

Nejvíc je to prý vidět v administrativě. „On vám ten člověk sice přijde přesně na tu 6. až 8. hodinu ranní, pak si dá cigárko, u kafíčka pohovoří s kolegou, podívá se na internet, co je nového, a až pak začne pracovat. Pak už někdy ve čtvrt na dvanáct stojí před kantýnou na obídek… Stačí, když se v pátek odpoledne projedete Českými Budějovicemi. Silnice jsou přecpané už někdy po 13,“ popisuje vlastní zkušenosti (teď už jen aktivního seniora).  

Kdyby prý byla v Česku lepší produktivita práce, zejména v administrativě, a samotná práce ve fabrikách by byla organizována lepšími výrobními postupy, tak není třeba hledat další a další zaměstnance. „Co pak ale budeme dělat, až dojde k poklesu ekonomiky a krizi? Pak budeme stát před obrovským sociálním problémem. Musíte platit odstupné, nebo se zachováte jako asociál a dáte jim práci jen na měsíc či půlrok. Tohle ale třeba odbory vůbec nezajímá…“

Dieselgate bych řešil jinak

Kulhánek taky dlouhá léta šéfoval Škodovce a sám prý přemýšlel, jak by se zachoval, kdyby musel řešit dieselgate.    

„V principu hrají emise aut v celkovém objemu na znečišťování životního prostředí malou roli, jen v řádu několika procent. Ne desítek. A když viníka nehledáte, ale sami si ho určíte, tak se stala automobilka jednoznačným viníkem. Druhá věc ale je, že to byl podvod. Když jsem se pokoušel vžít do role, co by udělal já, tak bych vývoz do Ameriky asi povolil. Ne tak už pro Evropu, kde bych ten systém nechal zablokovat. Protože ty vozy samy o sobě normy Euro 5 a Euro 6 splňovaly. Nešlo by tak o 11 milionů aut s poškozeným softwarem, ale o 500 tisíc exportovaných do USA. Takto to byl podvod jak v USA, tak v Evropě, a to je hodně špatně,“ dodává Kulhánek.

Jak by se podle něj měla velká firma řídit? Kdy (a proč) musel bouchnout do stolu? Poslechněte si v audiozáznamu rozhovoru Hovory.