Glosa Vratislava Kulhánka

Není to vzájemně příliš obohacující. Pro tázané, stejně jako pro návštěvníky, popřípadě ty, kteří masochisticky vydrží tříhodinové streamování na internetu. Občas se některý novinář snaží vloudit nějakou jedovatou pikantnost. Třeba, zda dotyčný uchazeč o nejdůstojnější státní post bere drogy, či má milenku.

Chápu, že to příliš velká zábava není. Ale ona také, dle mého názoru, funkce prezidenta nemá být role obecného baviče, ale spíše důstojná, konzistentní a reprezentační. Jak má být autoritou někdo, kdo je poměřován měřítkem, jestli si snad někdy šňupnul, nebo zda by omilostnil jakéhosi novodobého Zorra Kajínka?

I proto mě nedávno nejvíce překvapil ten, od koho bych to nejméně čekal. Akademik Drahoš zašel za dosluhujícím premiérem Sobotkou, aby mu vyjevil své obavy ovlivnění prezidentských voleb zahraničními zpravodajskými službami. Prý se tak stane šířením dezinformací.

Pravda, při nedávné zahraniční cestě Miloše Zemana do Ruska, kam vytrvale vyráží, protože ho prý jinam nezvou, jeden z tamních mnoha serverů napsal lež o přepadení Československa vojsky Varšavské smlouvy v osmašedesátém. Ani se nedivím, že to prezident odbyl zmínkou o novinářském šílenci. Byl právě tohle útok ruských špionážních služeb?

Informaci z Ruska bleskově převzala všechna česká hlavní média včetně veřejnoprávní televize. Rozmázli to opravdu zeširoka, předháněli se, kdo všechno se jim k tomu blábolu vyjádří. Pokud má tedy Jiří Drahoš pravdu, pak infiltrace tajných služeb v našich médiích dosáhla strašlivých, téměř stoprocentních rozměrů. Všechna se totiž mohla přetrhnout, aby tuto zprávu řádně přiživila.

Škoda, že se té dnešní doby nedočkal slavný putimský strážmistr Flanderka ze Švejka: Fotí si nádraží, pijí vodku a vedou velezrádnou propagandu, takže to musí být ruští špioni.