Kontakt. Tak trochu „jiný“ pořad o mladých
Nedá se říci, že by rozhlasová publicistika v 70. a 80. letech zažívala nějaký rozkvět, avšak přesto i v takové době, jako jsou šedivá „normalizační“ léta, vznikaly, i když v menší míře, zajímavé pořady. Jedním z takových pořadů byl Kontakt, který se začal vysílat ve druhé polovině 70. let a posluchači si jej mohli naladit jednou za čtrnáct dní na stanici Vltava.
Kontakt byl jedním z výjimečných projektů začínající stereofonní publicistiky, jenž se snažil zachycovat myšlenky a nelehké životní příběhy „obyčejných“ lidí, zejména těch mladých. Je důležité dodat, že se v pořadu nenacházel zpravidla žádný ideologický podtext, což je pro dobu po roce 1968 velmi netypické. Redaktoři se sami snažili vyhýbat veškerým politickým tématům, aby vedení rozhlasu nemělo mnoho příležitostí najít v pořadu „nežádoucí prvky“.
Čtěte také
Relace se připravovala v redakci Studia mladých, která fungovala v rámci Hlavní redakce pro děti a mládež a největší podíl epizod vytvořili redaktor Milan Rykl a redaktorka Bronislava Znamenáčková (dnes Janečková), kteří patří mezi významné rozhlasové publicisty.
Redaktoři se rozhodli natáčet stereofonně, a to v době, kdy většina tehdejší rozhlasové tvorby byla stále natáčena a vysílána monofonně. Stereofonie, jež měla posluchači navozovat prostorový dojem, se od 60. let používala jen u některých rozhlasových dramatizací.
V rozhlasové publicistice se začala naplno využívat až ve druhé polovině 70. let zejména zásluhou redaktora Milana Rykla, a to v pořadu 3 x 60, a to stereo či pořadu Dveře dokořán v rámci Hlavní redakce programu. Kontakt tedy na tyto dva pořady navazoval.
Čtěte také
Každá epizoda Kontaktu začínala představením hlavního hrdiny či hrdinky příběhu a situace, ve které se nacházel nebo nachází. Další minuty byly věnovány rozhovoru s představeným člověkem. Rozebírala se poutavá témata, jež jsou nadčasová a mohou být zajímavá i pro dnešního posluchače. Řešila se např. otázka osamostatnění od rodičů, otázka mateřství či závislosti na návykových látkách. Nejednou nám epizody mohou připomínat současnější dokumentární tvorbu, a to především od Heleny Třeštíkové.
Jak se dále vyvíjel životní příběh lidí ze zvukových ukázek, nevíme. Můžeme být však alespoň redaktorům vděčni za to, že jejich slova prostřednictvím Kontaktu navždy zaznamenali.
Související
-
Rozhlasový komentátor je do určité míry nevděčné povolání
V čem je nevděčná práce rozhlasového komentátora? Být připraven říci něco rozumného. Zajímavé komentáře, odvysílané na Českém rozhlase Plus, připomene David Hertl.
-
Miloslav Disman a jeho dramatické hodiny
Dramatické hodiny – a to ve dvou podobách: Miloslav Disman byl totiž v rozhlase mužem mnoha profesí. Jako vystudovaný pedagog připravoval děti k vystoupením v rozhlase.
-
Kamila Moučková – geny a hrdinství
Hlasatelka a moderátorka poskytla během několika desítek let nespočet rozhovorů, ve kterých otevřeně hovořila o svém dětství, názorech, manželství a spletitém osudu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
