Komunisté byli horší než Němci, udávali jeden druhého, vzpomínala pamětnice vysídlení Neveklovska

18. březen 2023

Během druhé světové války byl úrodný kraj mezi Vltavou a Sázavou určený k vybudování jednoho z nejrozsáhlejších vojenských cvičišť nacistické třetí říše. Většina z téměř 30 tisíc obyvatel musela opustit domovy v rámci největší vysidlovací akce, která v protektorátu proběhla. Někteří však mohli zůstat a také zůstali. Ti, kteří byli vysídlení, jim to nemohli mnohdy léta zapomenout.

První vyhláška o nutnosti vystěhování se objevila 15. března 1942 a místní lidé vůbec nechápali, co po nich okupanti chtějí. Tragiku vystěhování a davy příchozích uprchlíků už znali dobře ze zabrání pohraničí v roce 1938.

Čtěte také

Kde by je napadlo, že se jich něco takového bude už za pár let týkat?

Jenže tady byl důvod jiný. Úrodná zemědělská krajina v oblasti Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska se nacistům pro vojenské cvičiště hodila hned z několika důvodů.

Jednak byla nedaleko od Prahy, takže na strategickém místě v případě nutnosti zásahu v hlavním městě protektorátu. Byla tu také dobrá železniční síť pro přesuny vojáků a techniky na frontu. A pak nešlo o průmyslovou oblast, nepostradatelnou pro válečné účely.

Kdo odejde, kdo zůstane?

Fází vysídlení bylo celkem pět. Ti, kteří si oddechli, že se jich netýkaly ty první, byli o to víc vyděšeni, když zjistili, že ke konci vysídlovacího procesu už mají na balení a odchod zoufale krátký čas.

Čtěte také

Navíc, okolní obce už byly zaplněny uprchlíky do posledního místa a najít ubytování bylo čím dál obtížnější.

Byli však i tací, kteří mohli na území cvičiště zůstat a sloužit okupantům. Dá se něco takového považovat za kolaboraci?

Otázka, která často po válce zaznívala. Mezi těmi, kdo mohli zůstat a kteří museli odejít, zůstávala jako vysoká zeď. Neviditelná na pohled, ale neproniknutelnější než vojenská ochrana nacistického cvičiště.

Čtěte také

Pak přišel rok 1948. A vysidlovalo se znovu. Z bohatých sedláků se stali kulaci.

„To bylo ošklivý, když to vzali komunisti do ruky. Ti byli horší než Němci. Udávali jeden druhého, kdo měl víc, kdo měl míň. A znova se zavíralo. Němci nezavírali tolik jako komunisti,“ vzpomínala jedna z pamětnic Jaroslava Řeháková pro projekt Paměť národa.

Jaký byl osud oblasti vojenského cvičiště za války i po ní a jaké stopy v krajině i na duších místních zůstávají dosud? Poslechněte si v pořadu Historie Plus, kde promluví historik Tomáš Zouzal, předseda sdružení Mezi řekami Václav Šmerák a knihovnice Lucie Hašková. Ti všichni se sešli na konferenci Cvičiště SS Böhmen, Paměť zdevastované krajiny ve středních Čechách, kterou pořádal Ústavu pro studium totalitních režimů.

Spustit audio

Související