Klára Notaro: Večeře chudých
Když na Paříž večer padá tma, tak je možné zahlédnout náměstí osvětlená reflektory, catering, statisty – pomyslíte si, že se tu natáčí nějaký film, na který se jednou půjdete podívat do kina.
Jenže při pozorném pohledu si uvědomíte, že ten tichý dav stojí ve frontě na výdej teplého jídla a že nejde vůbec o žádné natáčení, ale o dobročinnou akci jednoho ze spolků, který pravidelně poskytuje lidem v nouzi teplou večeři.
Čtěte také
Lidé, kteří ve Francii vyhledávají stravování zdarma, mají nejrůznější profily. Nejsou to jen ti, kteří nemají ve Francii kořeny a kteří zde nenašli uplatnění, bezdomovci, nebo lidé, kterým alkohol a drogy vzaly vůli a perspektivu, ale i svobodné nebo rozvedené maminky, jejichž přídavky nestačí na domácnost, jsou tu nezaměstnaní, staří lidé, ale i studenti, kteří si letos nemohou nijak přivydělat, protože jsou uzavřené restaurace nebo podniky, kde pracovali.
Bezpečnostní zdravotní opatření poničila celé oblasti hospodářství, malé obchody, restaurace, bary, kulturní a turistická zařízení a počet lidí bez práce se zvýšil. Pod hranicí chudoby nyní žije kolem patnácti procent obyvatelstva.
Organizací poskytujících stravu a podporu bez ohledu na etnický původ či náboženství existuje ve Francii bezpočet, je to například katolické sdružení Secours catholique, spolek Secours populaire, Červený kříž, Armáda spásy nebo Emauzy.
Víc si vážit potravin
Čtěte také
Emauzy založil abbé Pierre, významná postava 20. století. Abbé Pierre, který za druhé světové války působil v odboji, ukrýval děti deportovaných židovských rodičů, pomáhal rodině generála de Gaulla uprchnout do exilu, byl i vojenským kaplanem na válečném křižníku.
Po válce byl jednou přivolán k zoufalému muži, který si chtěl vzít život, a řekl mu: „Nemohu ti nic dát, ale ty, který nemáš nic, místo abys umřel, mi můžeš pomáhat a pomoci tak ostatním.“ Emauzy zaměstnávají lidi, kteří by jinak žili na okraji společnosti, poskytují jim základní péči a smysl života. Opravují starý nábytek, nejrůznější předměty a ty potom prodávají.
Další organizací poskytující jídlo zdarma jsou Les Restos du cœur, Restaurace srdce, které založil v roce 1985 charismatický herec Coluche. Jeho jméno nese zákon říkající, že lidé, kteří věnují peníze na dobročinný spolek, si mohou část daru odečíst z daní. Většina těchto organizací má i další programy, například alfabetizaci nebo výuku francouzštiny.
Čtěte také
Komplikovaná ekonomická situace a omezení vycházení lidí mimo domov ztěžují provoz i těchto dobročinných organizací. Jedním ze způsobů, jak získávají potraviny, jsou dary zákazníků v samoobsluhách – nakupující mohou organizaci věnovat hned u pokladny část nakoupeného zboží. Nyní se chodí na nákupy méně často, a tak se zásoby dobročinných spolků tenčí. Nicméně samoobsluhy stále více rozvíjejí spolupráci například s Potravinovou bankou, které přenechávají neprodané zboží, co se ještě nedávno ničilo a vyhazovalo na skládku.
Doufejme, že koronavirová krize přinese aspoň jedno pozitivum, to, že si budeme víc vážit potravin a přestaneme plýtvat.
Všechny zmíněné neziskové organizace fungují díky dobrovolné práci obdivuhodných lidí, mladých, starých, chudých či bohatých bezejmenných hrdinů, kteří si umí představit, jak je těžké snášet hlad a pocit vyloučení ze společnosti.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
