Klára Notaro: Proč ve Francii nezavírají školy

Dvanáct milionů školáků, středoškoláků a učňů chodí denně do školy, na obědy do školní jídelny a na odpolední vyučování. Školní docházka je ve Francii povinná od tří do šestnácti let pro všechny děti, ať jsou Francouzi, nebo cizinci.

Čtěte také

Petr Janyška: Jih Francie se koronaviru brání inteligentně

Důvody, proč nezavřít školy, jsou dva. První důvod je ekonomický, rodiče mohou dál chodit do práce a podniky tak neomezí svou produktivitu. Ti rodiče, kteří pracují z domova, jsou rádi, že nemusí svoje děti zároveň hlídat a učit, a mají lepší pracovní výsledky.

Druhý důvod je ještě pádnější – jde o budoucnost Francie. Ne ekonomickou, ale kulturní. Během první vlny epidemie, kdy byly školy zavřené od půli března prakticky až do letních prázdnin, ztratily kontakt se školou i děti, kterým je Francie, i když se zde narodily, do značné míry cizí.

Jsou to děti z rodin z předměstí, kde se doma mluví jiným jazykem: arabsky, turecky, srbochorvatsky, romsky, čečensky, africkým jazykem lingala nebo dalšími jazyky. Jazykové komunity jsou velmi soudržné. Hlavním kontaktem s Francií je pro děti právě škola, kde se naučí nejen číst, psát a počítat, ale i rozumět zemi, kde žijí.

Částečná negramotnost 

Další starostí pro školství jsou francouzské neúplné rodiny – osamocené a často chudé matky na jaře ztratily oporu ve škole. Pro jejich děti mělo dlouhodobé uzavření škol vážné důsledky, protože v nemajetných rodinách bývá počítač výjimkou.

Čtěte také

Adam Černý: Pandemie zkouší Francii i reformy prezidenta Macrona

Prezident Emmanuel Macron a jeho ministr školství Jean-Michel Blanquer nechtějí dopustit, aby se úroveň znalostí dětí ještě snížila. I tak je už na pováženou, že 20 procent dětí v první třídě vládne jenom 250 slovy místo dvěma tisíci, jak se předpokládá.

Je na pováženou, že 12 procent Francouzů mezi 17 a 18 lety má problémy se čtením a psaním. Částečná negramotnost je svým způsobem předurčuje k pocitu nesounáležitosti se společností.

A tak i v době druhé vlny epidemie se děti mají posílat do školy, pokud nemají teplotu vyšší než 38 stupňů, což se obvykle ve Francii nepovažuje za problém. Děti nosí roušky od první třídy, myjí si ruce, udržují odstup. Nyní se uvažuje o tom, že dospívající mládež na středních školách bude mít střídavou výuku po týdnu: jeden týden prezenční, druhý týden distanční.

Čtěte také

Adam Černý: Macrona oslabuje koronakrize a dezerce vlastních poslanců

Prezident Macron si je vědom nedostatků školství. A tak po nástupu na prezidentské místo v roce 2017 rozhodl, že poslední ročník mateřské školy a první a druhá třída budou rozděleny na polovinu tak, aby se dětem vyučující mohli dostatečně věnovat a aby se děti, které nemají doma podporu, mohly vyrovnat ostatním.

Škola svou roli plní nadále a je mnoho dětí, které vyšly z chudých poměrů z nefrancouzských rodin a které vystudovaly vysokou školu a nyní úspěšně vykonávají intelektuálně náročná zaměstnání.

Pravidelná školní výuka se jeví jako nejlepší zbraň proti vytváření čtvrtí s vlastními jazykovými a společenskými zvyklostmi, jako nejlepší prostředek k docílení integrace do francouzské společnosti.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži