Když nám do konce života bude jako dnes, není to špatná zpráva, odmítá modlu růstu Tomáš Sedláček
K jak velkému blahobytu se Evropa i Česká republika propracovala a jak ovlivňuje to, jak nahlížíme společenské i politické dění? Hostem Leonarda Plus je ekonom Tomáš Sedláček.
„Politiku bereme dnes už podobně jako lhaní nebo přehánění v reklamách,“ říká expert.
Čtěte také
Podle něj ale ještě často zaznívá důraz na vyrovnání se japonskému hospodářskému modelu i pracovnímu nasazení. „Tedy abychom více pracovali, studovali, měli lepší infrastrukturu a rychlejší vlaky.“
Ironií prý ale je, že Japonsko už několik desetiletí neroste. „A jedna z teorií proč tomu tak je, zní, že Japonci narazili na jakýsi skleněný strop. Tedy jednoduše, když už má někdo dva iPody, tak si třetí už nekoupí, i kdyby byl zadarmo.“
Ten imperativ, který lidstvo hnal vždy kupředu, tedy nutnost vždy pracovat abychom přežili, pomaloučku upadá. Měli bychom přestat být očarováváni neustálým předpokladem, že musíme hospodářsky růst, protože kdyby nám bylo tak, jak je nám dnes, až do konce života, tak taky není špatná zpráva.
Tomáš Sedláček
„Co mě na této interpretaci zajímá nejvíc, je proč to bereme jako špatnou zprávu. Pokud přece všichni mají dva iPody, tak to znamená, že ekonomika už nemusí dál růst a můžeme si odpočinout, věnovat se rodině, dětem a třeba jezdit na kole.“
Kdyby se do toho nemontoval stát, tak ekonomika neroste
Ve srovnání s Japonskem má sice Česko ještě kam růst, ale západní ekonomika je přímo bičována k tomu, aby rostla víc, než by sama chtěla, soudí ekonom.
Čtěte také
„Nízké úrokové sazby a dluhové financování státu nutí ekonomiku růst mnohem prudčeji, než by sama od sebe chtěla růst. Takže by se mohlo říci, že kdyby se do toho nemontoval stát a centrální banky, tak naše ekonomika neroste.“
Sedláček připomíná, že po tisíciletí se hospodářský růst vůbec neprojevoval. „Rodina za dob babylónských žila zhruba stejně jako v raném středověku. Pak jsme najednou byli překvapeni rozvojem průmyslu a teď se z toho stalo automatikum, které ne vyžadujeme, ale předpokládáme.“
I náš důchodový systém a celé bankovnictví je založeno na tom že v dlouhém období bude hospodářství růst. Já proti růstu nic nemám, stejně jako nemám nic třeba proti hezkému počasí, ale předpokládat, že každý den bude hezké počasí, je jen recept na velmi smutný život.
Tomáš Sedláček
Důraz na ekologii, který se v Evropě posledních let objevuje, může být důkazem toho, že se i my blížíme nějakému „stropu". „Ekologie je dokonce nordické téma a nevím, jestli někdo může mít pocit, že nordické ekonomiky zaostávají za ostatními protože jsou zelené, spíš je opak pravdou.“
„Zvláště reálný socialismus, který se měl zejména starat o ty společné věci jako čistý vzduch, došel do stavu, kdy společný majetek v čistém vzduchu byl mnohem, mnohem zanedbanější než v krvežíznivém kapitalistickém Finsku nebo Švýcarsku.“
Čtěte také
Můžeme prý doufat, že vymyslíme nějakou lepší technologii, na kterou Čína nebo Rusko naskočí a přeskočí tak tu ekologicky nešetrnou část vývoje. „Na druhou stranu jsme tu už bohatí a musíme dát prostor i těm zemím, které mají mnohem nižší životní standard.“
„Ale výbavou solidní země, která myslí na sebe a své obyvatelstvo, je starat se o to, abychom tady nenechali spálenou zem,“ shrnuje Tomáš Sedláček.
Co říkají novoroční předsevzetí o lidech i o ekonomice? Jaký bude ekonomický rok 2020? Čekají nás v něm obchodní války? Proč je svět stále více zadlužený? Poslechněte si celé Leonardo Plus s Tomášem Sedláčkem.
Související
-
K etickému myšlení je třeba dobohatnout, soudí ekonom Tomáš Sedláček
Jsme bohatší a zdravější, přesto máme pocit, že nás drtí krize. Nejen o tom, proč nejsme spokojeni s tím, jak si žijeme, hovořil host Leonarda Plus ekonom Tomáš Sedláček.
-
Ekonomika chodila deset let o berlích. Jestli kost srostla, brzy zjistíme, říká Tomáš Sedláček
Česká národní banka v srpnu dále zvýšila úrokové sazby, aby snížila pokračující inflační tlaky. Jsou pro naše hospodářství nebezpečné? A potřebujeme hospodářství brzdit?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.