K etickému myšlení je třeba dobohatnout, soudí ekonom Tomáš Sedláček

„Stalo se cosi spravedlivého, na čem nevydělávají bohatí, ale zejména chudí. Tedy bohatne svět jako celek a prudce mizí počet těch, kteří žijí ve velké chudobě,“ uvedl expert.

A přitom ještě v roce 1820 byl poměr přesně opačný. „Asi 96 % populace planety žilo v drásající chudobě, jen asi 6 % se nemuselo strachovat o věci, jako je jídlo. Dnes je na planetě pod 9 % lidí, kteří takto trpí.“

Rychlost snižování globální chudoby se neustále zvyšuje. Pokud to takhle půjde dál, tak do dvaceti let můžeme dosáhnout situace, kdy na Zemi bude pouze zanedbatelná forma chudoby a drtivá většina standardně se chovající populace nebude hladovět.
Tomáš Sedláček

Vondráček se stal jen ruskou loutkou. Bavme se s nimi, ale na úrovni, zlobí se Pirát Lipavský

• Upravit
• Smazat

Cesta předsedy Sněmovny Radka Vondráčka (ANO) do Ruska vzbudila, a dodnes budí, nevybíravou kritiku. Hlavně kvůli jeho setkání se zástupci obou komor ruského parlamentu, kteří jsou na sankčním seznamu EU a USA. 

Zvláště významné změny k lepšímu jsou vidět v Číně a v Indii, ale i v mnoha dalších zemích. Zásadně odlišná je situace v Rusku, kde polovina obyvatel za 30 let zchudla.

„V Rusku je dlouho nebetyčný rozdíl mezi Moskvou a velkými městy a periferiemi. Došlo k velice prudkému bohatnutí oligarchie na úkor zbytku obyvatel.“

V Rusku bohatli bohatí a chudli chudí, což se prý jinde na světě moc nestává. „Ty nůžky se rozevírají v Americe i v Číně. V Evropě se to ale neděje: pouze ti extrémně bohatí si polepšili o 120 %. Evropa se tedy těší sice menšímu růstu, ale o bohatství se dělíme nejrovněji a nejvíce se tak děje v České republice.“

V Rusku si lidé vydělávající pod 50 % průměrné mzdy, tedy ti skutečně nejchudší. Pohoršili si za posledních 30 let o 26 %. Oproti tomu extrémně bohatí Rusové si vydělali o 25000 % víc, než měli před 30 lety.  Co s tím budou Rusové dělat, nevím, protože ruský režim je tak totalitní a demonstracím se nefandí... Takhle dlouho není možné držet populaci o hladu.
Tomáš Sedláček

Největší počet nepřátel Evropy je v ní samé

I když Evropa zažívá zlaté časy hospodářského růstu a velké sociální rovnosti, roste doba dožití a dětská úmrtnost klesá na minimum, přesto mají Evropané pocit krize.

„Tu sebekritiku máme zabudovánu do DNA. Na rozdíl od USA nebo Číny se Evropy nikdo nebojí, jen Evropané. Největší počet nepřátel Evropy není v Americe, v Rusku nebo v Číně, ale uvnitř Evropy samotné.“

Ekonomika chodila deset let o berlích. Jestli kost srostla, brzy zjistíme, říká Tomáš Sedláček

• Upravit
• Smazat

Česká národní banka v srpnu dále zvýšila úrokové sazby, aby snížila pokračující inflační tlaky. Jsou už pro naše hospodářství nebezpečné? Potřebujeme naše hospodářství vůbec brzdit? Nejen o tom hovořil v pořadu Leonardo Plus ekonom Tomáš Sedláček.

To je podle Sedláčka zároveň dobrá zpráva. „Znamená to, že jsme opakem narcismu. Ostatní svět nás vnímá lépe, než my vnímáme sami sebe.“

Jsme už dost bohatí, abychom se začali chovat ohleduplně?

„Jádrem jedné z ekonomických teorií je to, že se lidé stanou lepšími, pokud zbohatnou... Je také vidět, že bohatší společnost nemusí tolik krást, nemusí se starat jenom o sebe. Takže myslím, že ledacos na tom je.“

Zatímco staré hebrejské myšlení odvozovalo bohatství od ctnosti, dnes je tomu naopak. „My věříme, že i hloupý a sobecký člověk začne najednou kupovat kulturu a charitu.“

K etickému myšlení je třeba dobohatnout. To vidíte i v ekonomické argumentaci, proto je také ten fetiš růstu HDP až nábožensky důležitý: protože nás kultivuje a dělá z nás lepší lidi, kteří si mohou dovolit štědřejší důchody, lepší zdravotnictví a podobně.
Tomáš Sedláček

Věčným problémem, o kterém mluvil už Aristoteles, je péče o společný majetek, ke kterému se většinou chovají všichni macešsky. „Člověk má tendenci se starat jen o to, co je výslovně jeho.“

Morální stav společnosti je žalostný, jde o kořen naší deziluze, tvrdí Michael Žantovský

• Upravit
• Smazat

V sobotu si připomínáme 29 let od 17. listopadu 1989 – dne, který odstartoval jednu z nejvýraznějších proměn moderní české společnosti.

To je například vidět v domě. „Dveře i rohožka přede dveřmi patří také vám, ale málokdy vidíte, že by byl ten byt hezký i zvenku, protože existuje pomyslná čára, kde končí má pomyslná zodpovědnost.“

„V momentě kdy vlastnické vztahy nejsou jasné, tak se také často záměrně rozmlžují. I proto je mantrou ekonomie, ať jsou vyjasněny vlastnické vztahy. Vždy je lepší vědět, kdo je za co zodpovědný,“ vysvětlil Tomáš Sedláček.

Zajímá vás, jak dlouho může ještě žít svět na ekonomický a ekologický dluh? Poslechněte si celý pořad Leonardo Plus!