Rozpočtové schodky jsou pro státy stejně návykové jako drogy, míní ekonom Sedláček

Tomáš Sedláček, ekonom a profesor
Tomáš Sedláček, ekonom a profesor
0:00
/
0:00

Žijeme v době prosperity a růstu. Přestože ekonomové varují, že se blíží propad, většina z nás si to nepřipouští a věříme ve světlé zítřky. Kolik nás to stojí a kolik nakonec zaplatíme? Hostem Studia Leonardo byl ekonom Tomáš Sedláček. 

„V minulých generacích jsme prodávali stabilitu, kupovali jsme si za ní růst a tak jsme se zadlužovali,“ vysvětluje. 

Podle něj je problém, že se nám skutečně podařilo vytvořit systém, který extrémně rychle roste a je i extrémně blahobytný, takže vlastně ani nevíme, co a jak dělat dál. „Jsme civilizace, která používá 3 % veškeré energie národa na jídlo a pití, které pak zkonzumuje. Kdysi to bylo 98 %.“

Dřív než přijde další ekonomická krize, hodilo by se začít prodávat růst a kupovat si zpět  stabilitu. „Jinými slovy začít dluh splácet, tedy odpustit si další dovolenou nebo širší obrazovku. To je ale těžké, protože když splácíte dluh, tak vám peníze jakoby mizí v černé díře, myslí si Sedláček.

Fidlování s fiskální politikou?

„Ono fidlování s fiskální politikou, nám ekonomiku nezlepší. Jediné, co zlepší dlouhodobou prosperitu, jsou reformy. Lepší vzdělanost, lepší technologie a management, lepší dálnice apod.“ 

A jde prý i o ty „dálnice“ v hlavě. „Mít tam prošlapané cestičky. Člověk pak nemusí pokaždé řešit, jestli 1+1 je 2. Od toho je vzdělání, že máte jakousi rychlodálnici a jste schopen rychleji vymyslet myšlenku.“

Způsobů, jak ekonomiku zlepšit, je mnoho, věří Sedláček. „Škoda, že Západ, a to je také vlastnost drogy, dlouhodobě vytlačuje, substituuje reálná řešení, která by pomohla, a nahrazuje sama sebou jako řešením.“

Takže alkoholik, byť by měl začít na sobě pracovat, tak si místo toho dá dalšího panáka. A droga má ten vábivý efekt, že vypadá jako řešení problému. Ve skutečnosti se zakopáváte hlouběji. To samé platí pro naše deficitní financování: vypadá to, že řešíme problém, ale hlouběji na sebe kopeme past.
Tomáš Sedláček

Takže „centrální banky a vlády tlačí ekonomiku před sebou. A v momentě, kdy by přestaly dělat ´ony´ levné peníze a vrátily by se do oblasti standardních 2 % úroků před krizí, tak by se ukázalo, že ekonomika vůbec neroste.“

Je to jako s tím „nechci slevu zadarmo“. Bavím se tím, že mnoho zemí se v průběhu krize zadlužilo o 6 % HDP, budoucí rok vzrostly třeba o 2 % HDP. Takže my jsme si půjčili 6 % HDP, ale ekonomika ukázala jen 2% růst, takže tu „slevu“ jsme dostali za 4 %.

Taková ekonomika prý sama nechce růst. „Nerostla by, kdyby nebyla neustále kopána, dotována a dopována jak ze strany státu, tak ze strany centrálních bank. Ekonomika je tedy závislá a potřebuje drogy na to, aby dokázala vůbec chodit do práce, což nikdy není dobré znamení a nejde to dělat do nekonečna.“

„Vychovali jsme si generaci bankéřů a bankéřek, kteří už 10 let žijí ve světě, kde úrokové sazby nehrají žádnou roli. Až se zase vrátíme na 2 %, tak investice, která v situaci 0 % vypadá skvěle, tak najednou bezvadně vypadat nebude.“

Svět nikdy nezažil tak dlouhé období nulových úrokových sazeb. A my hlavně nevíme, jak bude reagovat na to, až z něj budeme vylézat a sazby se zase budou zvyšovat.
Tomáš Sedláček

Navíc se jako společnost nacházíme v období s minimální politickou vůlí a velkou nevraživostí mezi národy. „Například euroamerické vztahy jsou zamražené... Všechny tyto věci se můžou sejít v jeden den. Navíc ekonomika před 10 lety nabyla tak nacucaná levnými penězi, jako je teď.“

„Když si ekonomika nevěří, musí nám zástupně věřit centrální banka. Ale i když centrální bance dojde víra, možnost vytvářet kredit, tak už ani věřitel poslední instance nemůže situaci zachránit,“ varuje ekonom Tomáš Sedláček.

Kam vede státní politika zadlužování? Jak dlouho nám ještě vydrží prosperita? A co nám dalo i vzalo 30 let svobody? Poslechněte si celé Leonardo Plus s Tomášem Sedláčkem.

Spustit audio
autoři: Václav Pešička, Ondřej Čihák|zdroj: Český rozhlas

Související