Kdo je to di Capri, odchod syna Pektusanu, dopadení Carlose a co ukradl ve Švédsku generálmajor Bárta. Léto 1994 v rozhlasovém zpravodajství

Mezi diváky závěrečného dne byl i tehdejší prezident Václav Havel, který o svých dojmech mluvil v rozhlasových novinách: „Je to nesmírně sympatické, kolik lidí jaksi samo všechno platí a dobrovolně zda cvičí. Čiší z toho taková dobrá vůle, dobrý vztah k naší zemi.“

Čtěte také

Jaro 1994: Premiérova maminka bez rozhlasu. Polít se benzínem je lepší, než čekat na hranicích

Zhruba ve stejných den se konal také mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Festival, který byl v minulých letech považovaný za víceméně odepsaný. Nyní se jeho organice ujala skupina lidí kolem Evy Zaoralové a Jiřího Bartošky, který se v roce 1994 stal prezidentem festivalu. Dali si za cíl dostat festival mezi prestižní světové festivaly, což jak víme, se nakonec podařilo.

Už od začátku zvali na festival velké hvězdy a také mladé naděje. Jednou z nich byla hlavní představitel filmu Co žere Gilberta Grape?, který se na festivalu uváděl v informativní sekci. Redaktorka, která o tom telefonovala do rozhlasových novin, o tomto hostu karlovarského festivalu mluvila jako o Leonardu „di Capri“. Leonardo stejně jako karlovarský festival prostě ještě nebyl světově proslulý.

Ostuda Sládkovců

 „Na dva miliony zdrcených Severokorejců se dnes v Pchjongjangu zúčastnily rozloučení s Kim Ir-Senem,“ informovaly rozhlasové noviny 19. července. Polobůh, syn Pektusanu, autor ideologie čučche, velký vůdce, diktátor Kim Ir-Sen, totiž zemřel 8. července 1994 na infarkt. Svět nyní sledoval, kdo v nejuzavřenější zemi planety usedne na jeho místo.

Čtěte také

Zima roku 1994. Tajemná světla nad Novým Borem, Václav Klaus chvátající do EU, zákaz dovozu českých potravin na Slovensko

Domácí scénu od konce července zaměstnávaly nesnáze ministra vnitra Antonína Baudyše. Ten nejprve musel vysvětlovat, proč teprve v polovině července odvolal z funkce generálmajora Bártu odsouzeného ve Švédsku za krádež hraček a rybářských potřeb v obchodním domě, ačkoliv o případu se vědělo už od jara.

Pak přišla další ostuda spojená se Švédskem. Na konci ministr Baudyš letěl s delegací do Švédska a cestou kdosi – snad on, snad člen jeho ochranky, prostřelil podlahu letounu a zasáhl palivovou nádrž. V září Antonína Baudyše nakonec z funkce ministra odvolala jeho vlastní strana KDU-ČSL.

O další ostudu se tehdy postarali členové republikánské strany, tzv. Sládkovci, když rozkopali věnce na pietní akci za ústecké německé civilisty zavražděné při masakru v roce 1945 a na účastníky piety házeli vejce. Republikáni tak učinili, protože šlo o akci „Sudeťáků, potomků a pohrobků fašistů a nacistů“, jak řekl tajemník strany Jan Vik.

Čtěte také

Kim Ir-sen, diktátor, který žil podle diplomatické historky i dva roky po smrti

Srpnové dopadení tehdy nejhledanějšího teroristy světa Iliche Ramíreze Sancheze zvaného Carlos Šakal vedle toho působilo vysloveně jako zklidnění…

V září 1994 byl z objednání vraždy své manželky obviněn a vzat do vazby majitel Discolandu Sylvie Ivan Jonák, ale především se s napětím očekávaly slovenské předčasné volby konané 30. září a 1. října. Vrátí se po nich Vladimír Mečiar odvolaný na jaře prezidentem z postu předsedy slovenské vlády? Odpověď v Archivu Plus věnovaném událostem třetího čtvrtletí roku 1994 nenajdete, protože mezi ně nepatří, ale i tak stojí tento Archiv Plus za poslech.