Když politika přebije umění. Jiřina Švorcová zazářila jako Žena za pultem, kabát nikdy nepřevlékla
Jméno Jiřiny Švorcové se během normalizace objevovalo spíše ve zpravodajství než v titulcích televizních her či filmů. Od 50. let vkládala svůj charakteristický medový hlas do služeb komunismu, a to s neochvějnou vírou, která přetrvala pražské jaro i sametovou revoluci. Pro některé symbol názorové konzistence, pro jiné kontroverzní postava úzce spjatá s totalitním režimem.
Hvězda normalizačního seriálu Žena za pultem se narodila 25. května 1928 v Hradci Králové. Po vzoru svého bratra vystudovala herectví na tehdejší pra
žské konzervatoři (později DAMU), odkud to byl jen krůček na scénu Vinohradského divadla, tehdy Divadla Československé armády, kterému zůstala věrná celých 40 let. Do neslavného odchodu po listopadu 1989.
Čtěte také
Od začátku 50. let se uplatňovala i před kamerou. Nejznámější je dodnes jako Anna Holubová z Dietlovy Ženy za pultem z roku 1977.
Právě rok 1977 je v životopise Jiřiny Švorcové úzce spjat i s jejím asi nejslavnějším veřejným projevem. V lednu tohoto roku se v Národním divadle konal nechvalně proslulý manifest Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, dnes známý jako Anticharta.
Jiřina Švorcová zde jako předsedkyně Svazu českých dramatických umělců vystoupila s prohlášením, jež nepřímo reagovalo na znění Charty 77 a její signatáře.
Kolegové vzpomínají
I přes výhrůžné projevy posluhující komunistickému režimu, který komplikoval život mnohým z jejích hereckých kolegů, ne všichni na Jiřinu Švorcovou vzpomínali negativně. Především proto, že jim prý mnohdy pomohla, když se dostali do problémů.
Například Jiřině Bohdalové, za kterou se kdysi přimluvila, když si „pustila pusu na špacír“. „Nikdy mi neublížila a svým způsobem si ji vážím, že nepřevlékla rychle kabát a nepoplivala si tím tak celý svůj život,“ řekla o ní Bohdalová.
Spíše pozitivní osobní zkušenost měli se Švorcovou i další – členové pražské Ypsilonky nebo loutkář Josef Krofta.
Čtěte také
Jinak ale Švorcovou vidí Pavel Landovský, který pod tlakem normalizačního režimu v 70. letech emigroval. „Dobrá herečka, ale špatný a hloupý člověk, který nevědomky podporoval totalitní vládu a její zločiny. Švorcová byla v týmu těch, kteří se zasloužili o můj déle než dvacetiletý zákaz v československých sdělovacích prostředcích,“ řekl.
V podobném duchu na herečku vzpomínala i divadelní kritička a novinářka Jana Machalická.
Jiřina Švorcová ani po revoluci nezanevřela na své komunistické přesvědčení. V roce 1996 neúspěšně kandidovala do Senátu za KSČM a po zbytek života pravidelně docházela na prvomájová shromáždění, kde recitovala budovatelskou poezii.
Zemřela 8. srpna 2011 ve věku 83 let.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
