Každý máme nějakého „vnitřní kritika“, ale nesmí nad námi vítězit, tvrdí psycholožka v županu Peruth

Čtěte také

Průšvih je, když nám práce dává smysl. Pak je těžké vypnout, uznává psychoterapeut Vojtko

„To znamená, že pokud klient řeší přepracování nebo vyhoření, často se terapií dostaneme až k jeho sebekritice, perfekcionismu, problémům s nastavením hranic. A skončíme u ,vnitřního kritika‘. Lidé mají obavy, že když budou dělat něco špatně, stanou se i špatnými zaměstnanci, špatnými partnery a dokonce i špatnými lidmi a dětmi,“ tvrdí Peruth.

„Vnitřní kritik je totiž často úzkostným fenoménem, který se skrývá za spoustou obtíží. Kolikrát přijde klient s obrovským balíčkem problémů – chce se zbavit úzkosti, fobií apod. –, ale postupně se dostaneme úplně jinam, k tématu lásky a k tomu, že bychom se měli mít víc rádi a dovolit si být sami k sobě laskavější,“ doplňuje.

Vnitřní kritik s námi roste

Vnitřní kritik vzniká podle terapeutky už v dětství – díky prostředí ve kterém žijeme, vrstevníkům, rodičům a jiným důležitým dospělým.

Čtěte také

Jak poznat vyhoření? Vadí vám vaši kolegové? Štvou vás a jste na ně nepříjemní? To jsou totiž první znaky, popisuje psycholožka

„Někteří dokonce říkají, že se jim stává, že se jim vrací posměšky a kritika spolužáků.“

Postupem času se tato kritika dostane do hlavy a velký vnitřní kritik je na světě – už to ale není žádný spolužák, už to jsou jen vlastní myšlenky.

„Vnitřní kritik se určitě vyvíjí od raného dětství a kumuluje se. Máme ho v podstatě všichni, protože jde o přirozený a v lecčem i zdravý fenomén. To ve chvíli, kdy vás upozorňuje na případná rizika. To, co by ale vnitřní kritik neměl dělat, je vládnout. Pak to je velmi špatný pán. Poslouchat vnitřního kritika, který jen kritizuje a nikdy nevidí nic pozitivního, tak s ním se žije hrozně těžko.“

Čtěte také

Jste na partnerovi závislí? Pokud to chcete změnit, čeká vás terapie „loupání cibule“, naznačuje psycholožka Sarisová

Vnitřní hlas může být ale také laskavý, protože je složený ze všeho milého, co člověk v životě zažil a zažívá.

„Občas, pokud mluvíme o sebelaskavosti, je vidět, jak klienti přemýšlí a říkají si, jestli když se pochválí, tak jestli to nepůsobí nafoukaně. Takže si toho vnitřního kritika drží ve formě pokory,“ uzavírá Karolína Peruth.

Jak jí s praxí pomohla covidová pandemie? A jak těžké to vůbec má mladý začínající psycholog? Odpovědi najdete v audiozáznamu pořadu Hovory Tatiany Čabákové.