Každý máme nějakého „vnitřní kritika“, ale nesmí nad námi vítězit, tvrdí psycholožka v županu Peruth
Mladá psycholožka a psychoterapeutka Karolína Peruth je mj. spoluautorkou podcastu Psycholožky v županu. Do její soukromé ordinace chodí lidé všech věkových kategorií, nejčastěji ve věku 20 až 35 let. „Jejich problémy jsou různé a také se mění. Skrytým tématem u téměř všech klientů je vnitřní kritik,“ vysvětluje terapeutka v pořadu Hovory.
Čtěte také
„To znamená, že pokud klient řeší přepracování nebo vyhoření, často se terapií dostaneme až k jeho sebekritice, perfekcionismu, problémům s nastavením hranic. A skončíme u ,vnitřního kritika‘. Lidé mají obavy, že když budou dělat něco špatně, stanou se i špatnými zaměstnanci, špatnými partnery a dokonce i špatnými lidmi a dětmi,“ tvrdí Peruth.
„Vnitřní kritik je totiž často úzkostným fenoménem, který se skrývá za spoustou obtíží. Kolikrát přijde klient s obrovským balíčkem problémů – chce se zbavit úzkosti, fobii apod. –, ale postupně se dostaneme úplně jinam, k tématu lásky a k tomu, že bychom se měli mít víc rádi a dovolit si být sami k sobě laskavější,“ doplňuje.
Vnitřní kritik s námi roste
Vnitřní kritik vzniká podle terapeutky už v dětství – díky prostředí ve kterém žijeme, vrstevníkům, rodičům a jiným důležitým dospělým.
Čtěte také
„Někteří dokonce říkají, že se jim stává, že se jim vrací posměšky a kritika spolužáků.“
Postupem času se tato kritika dostane do hlavy a velký vnitřní kritik je na světě – už to ale není žádný spolužák, už to jsou jen vlastní myšlenky.
„Vnitřní kritik se určitě vyvíjí od raného dětství a kumuluje se. Máme ho v podstatě všichni, protože jde o přirozený a v lecčem i zdravý fenomén. To ve chvíli, kdy vás upozorňuje na případná rizika. To, co by ale vnitřní kritik neměl dělat, je vládnout. Pak to je velmi špatný pán. Poslouchat vnitřního kritika, který jen kritizuje a nikdy nevidí nic pozitivního, tak s ním se žije hrozně těžko.“
Čtěte také
Vnitřní hlas může být ale také laskavý, protože je složený ze všeho milého, co člověk v životě zažil a zažívá.
„Občas, pokud mluvíme o sebelaskavosti, je vidět, jak klienti přemýšlí a říkají si, jestli když se pochválí, tak jestli to nepůsobí nafoukaně. Takže si toho vnitřního kritika drží ve formě pokory,“ uzavírá Karolína Peruth.
Jak jí s praxí pomohla covidová pandemie? A jak těžké to vůbec má mladý začínající psycholog? Odpovědi najdete v audiozáznamu pořadu Hovory Tatiany Čabákové.
Související
-
Umíte se dobře pohádat? Důležitější je to usmíření, tvrdí psycholožka z předmanželské poradny
„Někteří chápou, že manželství není procházka růžovou zahradou. Další ale neví, co čekat, “ říká psycholožka Andrea Jarošová.
-
Dívat se na výkon a neposlouchat city není dobře, tvrdí psycholožka. Má i cvičení na akutní stres
Psycholožka Barbora Vavřichová pomáhá ve své psychologické poradně na ČVUT hlavně tamním studentům.
-
Jsme takoví rodiče, jaká je i společnost: úzkostnější, zaměřená na výkon, myslí si psycholožka
„Když jsme byli děti my, výchova vypadala jinak. Teď je ve výchově dětí víc respektu, což je i má cesta,“ říká psycholožka a terapeutka Pavla Koucká.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
