Průšvih je, když nám práce dává smysl. Pak je těžké vypnout, uznává psychoterapeut Vojtko

Jedním z hlavních motivátorů, proč lidé chodí do práce, je ekonomická stabilita. Byť ta se podle terapeuta Jana Vojtka může stát i alibi, proč zůstávají v zaměstnání, které je nebaví.

Čtěte také

Prodloužit zkušební dobu není potřeba, věří odborářka. „Prospěje to trhu práce,“ obhajuje úřednice

„V práci se můžeme seberealizovat, což je docela kontroverzní téma. A půjdu ještě dál: práce pomáhá k vytváření, ke zpevňování a k rozvoji naší identity, autonomie, autenticity a pomáhá k sebedůvěře a sebehodnotě,“ upozorňuje terapeut na rozsáhlost psychologického a sociologického významu.

Podotýká ale, že být si vědom smyslu své práce není nutné. „Spousta lidí má práci jako prostředek k tomu vytvářet, budovat a rozvíjet něco, co nás naplňuje mimo ni,“ vysvětluje.

Opakem mohou být profese, kde je motivace na první pohled téměř nutností. Ani tam to ale nemusí platit zcela.

„Hodně lidí v krásných zaměstnání, jako jsou třeba doktoři, nevidí ve své práci žádný extra velký smysl. Vykonávají to, protože to vykonávala jejich rodina, nebo protože to má sociální status. Výzkumy ukazují, že velké procento těchto lidí to nedělá úplně dobrovolně,“ přiznává terapeut.

Práce = život?

„Průšvih jsou lidé, kteří opravdu zjistí, že je práce pro ně smysluplná a zažívají v ní něco velmi důležitého. Velice špatně se pak zbavují kontaktu s ní i mimo pracovní dobu,“ popisuje druhý pól Vojtko.

Čtěte také

Fungoval by dánský model trhu práce v Česku? Muselo by se úplně změnit myšlení lidí, říká expert

Tato životní strategie může narazit v okamžiku, kdy má člověk rodinu. Řešení existují, je to kontinuální sebereflexe a komunikace. „Omluvím se a odložím telefon. To nás učí nastavovat si hranice, kdy je toho moc,“ doporučuje terapeut.

Workoholismus je dnes podle Vojtka výraznější téma než dříve. „Online svět, do kterého jsme v poslední dekádě vstoupili, z nás velmi rychle dokáže udělat workoholiky. Neustále něco řešíme, pracujeme, zaměstnáváme náš mozek. To nemůže nemít vliv,“ varuje a dodává:

„Když spojíte potřebu sociálního statusu, že musíme ukázat ostatním lidem, že za něco stojíme, a naskočíme na model, že jsme hodnotní lidé teprve v momentě, když máme nějaký výkon, tak spadneme do workoholismu.“

Co to je důstojná práce? Jak vyvážit osobní život a zaměstnání? A proč by zaměstnavatel měl dbát o to, jak se cítí jeho zaměstnanci? Poslechněte si celý pořad nahoře v audiozáznamu.