Karel Kaplan: Politický proces s Miladou Horákovou a spol. Komentované dokumenty

Proces s Miladou Horákovou a ostatními byl největším a nejvýznamnějším monstrprocesem v komunistickém Československu. Probíhal od 31. května do 8. června 1950 a na hlavní skupinu byly navázány desítky dalších procesů pocelé republice. Včetně nich došlo k deseti justičním vraždám, bylo uděleno 48 doživotních trestů a další tresty odnětí svobody v souhrnné délce 7 830 let.

Karel Kaplan v knize Politický proces s Miladou Horákovou a spol., komentované dokumenty (Epocha 2019) píše, že na přípravě se podíleli sovětští poradci, od nichž se českoslovenští kolegové teprve učili sovětskou „výrobní technologii“ velkých politických procesů.

Součástí bylo zapojení médií. Prokurátor Josef Urválek konstatoval: „Nejúčinnější v celém procesu, a to hlavně jako výchovný prostředek, byl rozhlas. A jemu nutno věnovat prvořadou pozornost… Mám za to, že rozhlasová práce je obtížná a je třeba znát obsah celé materie a v příštím procesu bude tuto práci musit říditi přímo jeden z prokurátorů nebo jeho pomocníků.“

Jeho kolega Juraj Vieska prohlásil: „Mám za to, že film není šťastný prostředek na tuto věc, neboť fyziognomie obžalovaných ve většině případů budí soucit.“

Kampaň způsobila hysterické volání po nekompromisní fyzické likvidaci obžalovaných. Dokumenty vypovídají o tom, že vše bylo pečlivě inscenováno.

Kromě promyšlené mediální kampaně odráží Kaplanova kniha sledování vytipovaných osob, trvající od přelomu let 1948 a 1949. Zpráva Státní bezpečnosti z ledna 1950 charakterizuje Horákovou jako ješitnou političku, která bez veřejného působení ztrácí smysl života. „Je rafinovaná, kluzká jako úhoř a v tomto smyslu používá i svého právnického vzdělání, přičemž se staví jako oběť režimu.“

Protokoly o vyšetřování Milady Horákové zaplňují stovky stran a nelze rozlišit, co řekla svobodně, co musela, co upravil či doplnil vyšetřovatel. Kaplan konstatuje, že je zřejmé, že zůstala věrná ideálům Tomáše G. Masaryka a Edvarda Beneše a hlásila se k demokratickému socialismu. Netajila se svým odsudkem komunistického státního převratu v únoru 1948 a odmítala obviňování z vlastizrady.

Autentický je záznam jejího rozhovoru s obhájcem Vladimírem Martinem, zachycený na odposlouchávací zařízení.

Tři z osmi dílů četby obsahují výňatky ze zpráv z cely, které podávala konfidentka Věra (Viera) Hložková – bývalá novinářka, označovaná někdy jako československá Mata Hari. Zapsala veškeré detaily z trápení Milady Horákové v cele počínaje 21. dubnem 1950. Hložková ji nejen sledovala, ale i cíleně vedla k chování požadovanému konstruktéry procesu. Přesto si sama do zápisníku poznamenala, že Horáková je hrdinka, která se drží velmi statečně, a že ji lituje a obdivuje.

Nakonec bude možné porovnat publikovanou verzi posledního slova obžalované Milady Horákové s verzí plnou, zachycenou na magnetofonový záznam. Zazní i poslední dopis, který 27. června 1950 v půl třetí ráno napsala své rodině. Závěr patří konfrontaci s názory hlavního vyšetřovatele Milana Moučky.