Děti peticemi i malůvkami žádaly přísný trest pro Horákovou. Zneužití školáků nebylo původně v plánu

23. červen 2020

Zapojení veřejnosti do politického procesu, to byla novinka, se kterou před sedmdesáti lety přišli sovětští poradci. Poprvé ji vyzkoušeli při procesu s doktorkou Miladou Horákovou. A i když kampaň spustili až během přelíčení, byla nečekaně úspěšná. Lidé ve velkém požadovali nejtvrdší tresty a zapojily se dokonce i děti.

V červnu si připomínáme 70 let od procesu a popravy Milady Horákové a dalších. Všechny články najdete zde.

Příprava vykonstruovaného procesu s Horákovou a dalšími byla tajná. Teprve den po jeho zahájení dostaly jednotlivé krajské výbory komunistické strany pokyny, jaká je jejich role. Ze sekretariátu generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ dostaly dálnopis, obdobu dnešního e-mailu, kde bylo šest základních bodů, jak k procesu přistupovat

Čtěte také

Výbory měly organizovat zpravodajství o procesu vylepováním novin, vysíláním zpráv a  hromadným poslechem v hostincích. Měly také rozvíjet agitaci o významu procesu a podchytit ohlasy.

„Nechť promluví hlas lidového hněvu, nechť k procesu zaujmou stanovisko závodní rady, různé porady a schůzce. V těchto usneseních nechť je také žádáno spravedlivé a přísné potrestání zločinců,“ psalo se v pokynech. 

Krvelačné malůvky

V žádném z těchto bodů se nezmiňovaly školy. Přesto právě školáci poslali k pankráckému soudu stovky rezolucí, šlo ale především o kreativitu jednotlivých krajských a okresních výborů.

Z knihy Žádáme trest smrti, kde jsou zveřejněny jejich odpovědi, je zřejmé, že zpočátku byli školáci využívání spíše k roznášení letáků a vylepování plakátů. To se vlivem událostí rychle změnilo a například dálnopis gottwaldovských komunistů ze 6. června už ze dvou třetin byl o školních rezolucích. Jinde to bylo podobné.

Čtěte také

„Děti měly například dostávat zadání slohových prací na téma vlastizrádci a škůdci národa. Ve školách byly pětiminutovky, děti poslouchaly relace z procesu. V podstatě tomu nebylo úniku,“ popisuje spoluautorka zmíněné knihy Pavlína Kourová s tím, že zprávy o procesu se objevovaly i na nástěnkách nebo autobusových zastávkách. 

Děti podepisovaly také petice. „Jsou to stovky rezolucí, které jsou vyzdobeny různými malůvkami, některé jsou opravdu krvelačné,“ říká Kourová.

A dodává: „Zároveň tam jsou rezoluce, kde je vidět, že si chtěl učitel zachovat nějakou tvář. Obecně se tam píše o tom, jak chtějí děti žít v míru, chtějí budovat šťastný svět. Je to ukázka i toho, jak kdo byl ve vedení školy nebo jaký to byl učitel.“

Celou reportáž ze seriálu Plusu o procesu a smrti Milady Horákové si můžete pustit na záznamu.

autoři: Eva Kézrová , kac
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.