Děti peticemi i malůvkami žádaly přísný trest pro Horákovou. Zneužití školáků nebylo původně v plánu
Poslechněte si, jak se do procesu s Miladou Horákovou a dalšími zapojily i děti
Zapojení veřejnosti do politického procesu, to byla novinka, se kterou před sedmdesáti lety přišli sovětští poradci. Poprvé ji vyzkoušeli při procesu s doktorkou Miladou Horákovou. A i když kampaň spustili až během přelíčení, byla nečekaně úspěšná. Lidé ve velkém požadovali nejtvrdší tresty a zapojily se dokonce i děti.
Příprava vykonstruovaného procesu s Horákovou a dalšími byla tajná. Teprve den po jeho zahájení dostaly jednotlivé krajské výbory komunistické strany pokyny, jaká je jejich role. Ze sekretariátu generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ dostaly dálnopis, obdobu dnešního e-mailu, kde bylo šest základních bodů, jak k procesu přistupovat
Čtěte také
Výbory měly organizovat zpravodajství o procesu vylepováním novin, vysíláním zpráv a hromadným poslechem v hostincích. Měly také rozvíjet agitaci o významu procesu a podchytit ohlasy.
„Nechť promluví hlas lidového hněvu, nechť k procesu zaujmou stanovisko závodní rady, různé porady a schůzce. V těchto usneseních nechť je také žádáno spravedlivé a přísné potrestání zločinců,“ psalo se v pokynech.
Krvelačné malůvky
V žádném z těchto bodů se nezmiňovaly školy. Přesto právě školáci poslali k pankráckému soudu stovky rezolucí, šlo ale především o kreativitu jednotlivých krajských a okresních výborů.
Z knihy Žádáme trest smrti, kde jsou zveřejněny jejich odpovědi, je zřejmé, že zpočátku byli školáci využívání spíše k roznášení letáků a vylepování plakátů. To se vlivem událostí rychle změnilo a například dálnopis gottwaldovských komunistů ze 6. června už ze dvou třetin byl o školních rezolucích. Jinde to bylo podobné.
Čtěte také
„Děti měly například dostávat zadání slohových prací na téma vlastizrádci a škůdci národa. Ve školách byly pětiminutovky, děti poslouchaly relace z procesu. V podstatě tomu nebylo úniku,“ popisuje spoluautorka zmíněné knihy Pavlína Kourová s tím, že zprávy o procesu se objevovaly i na nástěnkách nebo autobusových zastávkách.
Děti podepisovaly také petice. „Jsou to stovky rezolucí, které jsou vyzdobeny různými malůvkami, některé jsou opravdu krvelačné,“ říká Kourová.
A dodává: „Zároveň tam jsou rezoluce, kde je vidět, že si chtěl učitel zachovat nějakou tvář. Obecně se tam píše o tom, jak chtějí děti žít v míru, chtějí budovat šťastný svět. Je to ukázka i toho, jak kdo byl ve vedení školy nebo jaký to byl učitel.“
Celou reportáž ze seriálu Plusu o procesu a smrti Milady Horákové si můžete pustit na záznamu.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
