Karel Hvížďala: Svět NDR a dnešek v SRN a u nás

02264291.jpeg
02264291.jpeg

Před třiceti lety padla Berlínská zeď a 3. října 1990 se NDR připojila k SRN.

Výstava Svět Německé demokratické republiky, která byla otevřena před několika dny v Drážďanech, návštěvníkům připomíná, jak kdysi žili, jak vypadaly jejich byty, školy, nákupní střediska, jak dederoni, jak se jim u nás přezdívalo, trávili volný čas a cestovali. Starší lidé chodí na výstavu z nostalgie, ale dle referátů, které jsem četl, po návratu tehdejšího režimu skoro nikdo netouží, i když jsou často nespokojeni.

A to je důvod, proč o této výstavě píši: Spolkové země investovaly do bývalé NDR asi bilion až bilion a půl eur, ale občané jsou tam přesto nespokojeni, protože se jim ani po třiceti letech nepodařilo najít ztracenou identitu, a tím se zásadně liší od lidí v Sársku, Hesensku či Porýní-Vestfálsku, kde černá totalita trvala jen mezi lety 1933 až 1945.

Německá demokratická republika, která byla satelitem Sovětského svazu, trvala od roku 1949 do roku 1990. Dohromady tedy místní obyvatelé prožili více než 50 let v autoritativních režimech, a to samozřejmě mělo značný vliv na mentalitu větší části občanů. Po celou tuto dobu se většina z nich smířila s tím, že odpovědnost delegovala na představitele moci a odnaučila se vnímat riziko jako nedílnou součást závazně žitého života.

A ti, kteří se s tímto stavem nedokázali smířit, odcházeli do západního Německa i po sjednocení. Víme jen to, že z NDR za celou dobu existence odešlo více než čtyři miliony lidí, a protože to byli právě ti odvážnější a vzdělanější, sociální struktura obyvatelstva tam byla značně poškozená.

Frustrace občanů

Důsledek byl zřejmý: spolkové vládě nezbývalo nic jiného, než na špičkové funkce v továrnách, univerzitách, justici, policii a ve státní správě upřednostňovat lidi ze západního Německa, což místní lidé často nesli velice těžko: měli pocit, že jsou druhořadí či méněcenní.

Racionálně vzato, byly tyto kroky logické, ale emocionálně pro mnoho lidí těžko stravitelné, zvláště když někteří příchozí se chovali povýšeně či kořistnicky, jak se posléze ukázalo.

U nás to probíhalo trochu jinak: Za normalizace ideologie představovala fasádu, frázovité řeči, a za ní existovaly jen zájmy, které vytvářely určité vazby, sítě a měly jistou ekonomickou logiku. Jenže liberální demokracie je založena na důvěře, která se vytváří v občanské společnosti a přenáší se i na důvěru v demokratické instituce, k čemuž u nás nedošlo a naopak díky různým kauzám pana premiéra se prohlubuje.

Do nového režimu se přenesly staré korupční vazby. Díky tomu nové vazby, tzv. „společenský kapitál“, nebyly postavené na občanských ctnostech, ale na zkušenosti s obcházením ekonomických nedostatků a zákonů, a to tu zůstalo.

Karel Hvížďala

Situace je v České republice tedy jiná než u sousedů, ale důsledky frustrace občanů jsou podobné: V nových spolkových zemích se proto zrodila Alternativa pro Německo a u nás kromě několika obskurních stran protestní hnutí Milion chvilek pro demokracii.

Autor je publicista