Jan Fingerland: Papež se otestoval Orientem
Papežové už dávno nemají vlastní divize, ale jejich oficiální zahraniční cesty jsou nadále sledovány jako důležité diplomatické mise a jako politické signály svého druhu. Týká se to i první cesty papeže Lva XIV., kterou vykonal půl roku po svém zvolení hlavou katolické církve.
Stanoviskem nejen v případě papežů je sama volba destinace první cesty. Lev XIV. strávil šest dní na Blízkém východě. K tomu je ovšem třeba dodat, že velké Turecko a malý Libanon nejsou jakékoli blízkovýchodní země.
Čtěte také
V prvních staletích křesťanství sehrály klíčovou úlohu při formování církve a jejího učení – tehdy se tam mluvilo převážně řecky. A v obou státech představovaly křesťanské komunity podstatnou část obyvatel – což v Turecku po posledním století už neplatí.
A v neposlední řadě, blízkovýchodní křesťané obvykle nejsou katolíci a tamní církve neměly s římskou církví vždy ty nejlepší vztahy. Pokud se tedy mluvilo o papežově cestě jako o důležité misi v rámci mezináboženského dialogu, netýkalo se to jen křesťansko-muslimských, ale také křesťansko-křesťanských vztahů.
Istanbulské krédo
První bylo Turecko, dnes z 99 procent muslimská země, nadále formálně moderní sekulární stát, ale po více než dvacetileté vládě islamistické strany AKP a prezidenta Erdoğana se z náboženství stává stále výraznější prvek veřejného života.
Velká pozornost se proto věnovala detailům, jako byla papežova návštěva istanbulské Modré mešity. Do té jako vůbec první papež zamířil v roce 2006 Benedikt XVI. Setrval tam tehdy v tiché meditaci. V roce 2014 ho následoval František I., který se v mešitě pomodlil, na znamení stavění mostů mezi vírami.
Čtěte také
Lev XIV. budovu též navštívil. Jak si ale média všimla, pouze si ji v tichosti prohlédl, ale viditelně se nemodlil a s odvoláním na místního imáma to výslovně odmítl – ne provokativně, ale s odkazem na respekt k budově a místním věřícím. Jeho pojetí dialogu je tedy jiné.
Je také příznačné, že nezamířil do nedalekého bývalého chrámu Boží moudrosti. Kdysi kostela, později mešity, pak muzea a od roku 2020 – z rozhodnutí prezidenta Erdoğana – opět mešity. To i vstřícný František označil za politováníhodné.
Papež Lev se také setkal s Bartolomějem I., konstantinopolským arcibiskupem a pravoslavný patriarchou, který v roli ekumenického patriarchy zastupuje dva a půl milionu pravoslavných křesťanů širší oblasti. Počet křesťanů v samotném Turecku je ovšem už jen asi 400 tisíc, což je asi půl procenta všech obyvatel. Katolíků je dokonce jen něco přes 30 tisíc.
Papež se se zástupci křesťanských církví setkal symbolicky v dnešním İzniku, kdysi Niceji, místě, kde se křesťanští teologové setkali v roce 425, tedy před šestnácti sty lety, aby dojednali společné krédo, tedy základní články křesťanské víry. Důležitým tématem těchto setkání je „jednota“, snaha Vatikánu najít cestu ke všem křesťanům – a ti na Blízkém východě jsou v posledních desetiletích ve velmi nejisté situaci.
Bosý za mír
Trochu jiná situace je v Libanonu, kde křesťané měli dlouho většinu. Tu pravděpodobně ztratili, ale s ohledem na křehkou stabilitu se takové údaje raději nezjišťují. Libanonský stát uznává 18 náboženských skupin, z toho dvanáct křesťanských – včetně maronitů, místní katolickou církví působící v jednotě s Římem.
Nadále platí, že prezidentem musí být křesťan, premiérem sunnitský muslim a předsedou parlamentu šíitský muslim – všichni tři se s papežem setkali, a i v tomto ohledu byla dodržena parita.
Čtěte také
Libanon je země mnohonásobně traumatizovaná, nejen dlouhou občanskou válkou v 70. a 80. letech, ale nedávno i ekonomickou a politickou krizí a ještě nedávněji válkou mezi Izraelem a Hizballáhem. Izraelci nadále útočí na cíle Hizballáhu s tím, že libanonský stát toto hnutí sám neodzbrojuje.
Pro Libanonce byl příjezd papeže silným symbolem naděje na návrat normálního života. Na mši, slouženou v Bejrútu, dorazilo 150 tisíc lidí. Akce se konala nedaleko místa tragické exploze v přístavu z roku 2020. I to byl určitý vzkaz Hizballáhu, který v přístavu nelegálně skladoval velké množství výbušnin.
Současně se papež opakovaně vracel k tématům, jako je smíření, mír a jednota. A ačkoli nenavštívil Izrael ani Palestinu, mluvil i o tamním konfliktu a vyslovil se pro jeho dvojstátní řešení.
Papež neméně symbolicky mluvil s rodinami obětí – přičemž se ví, že tragédii zavinil Hizballáh, který přímo ve městě skladoval velké množství výbušnin.
Není pravděpodobné, že papežská návštěva něco změní ani v Libanonu, natož v Turecku. Zprávy seriózních médií se soustředí na srovnávání Lvova střídmějšího stylu s mnohem okázalejším přístupem zesnulého Františka. Lev prý obstál.
Méně seriózní média si všimla, že když se v Modré mešitě zul, jak se sluší a patří, měl bílé ponožky. Buď v souladu s bílou řízou, anebo možná kvůli svému oblíbenému baseballovému týmu Chicago White Sox. Je totiž také prvním Severoameričanem na papežském stolci.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
