Jaký bude Lev XIV. papež? Podle Trumpových příznivců jen další levičák a marxista, říká historik Vaňáč
Novým v pořadí 267. papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost. Přijal jméno Lev XIV., hlavou římskokatolické církve je tak poprvé v historii Američan. „Jeho zvolení mě překvapilo, a to i v kombinaci s rychlostí samotné volby. Prevost sice byl v seznamech kandidátů, rozhodně ale nebyl první volbou,“ říká historik Martin Vaňáč z Evangelické teologické fakulty UK.
Čtěte také
„Zajímavé je, že mnozí komentátoři tvrdili, že z amerických kardinálů byl v konkláve nejméně americký. Po rodičích je evropského původu – a to velmi rozmanitého, tedy španělského, italského a francouzského. Svým působením v Jižní Americe odkazuje na tamní mentalitu. Mimochodem – už od srpna 2015 má peruánské občanství,“ vyjmenovává historik.
„Už jsem zaznamenal i pohled na politický aspekt této volby – je opravdu unikátní, že byl zvolen kardinál původem ze světové velmoci. A o čem to vypovídá? Nepochybně bude mít lepší vhled do vnitřní americké politiky, které bude líp a dobře komentovat.“
Čtěte také
„Mimochodem, jsou už také na světě ohlasy příznivců Donalda Trumpa, podle kterých je Lev XIV. další marxista, další levičák – i v tom bude následovníkem papeže Františka. Je vidět, že to bude zřejmě i kritik současné americké administrativy, ale bude mít vhled. Bude to nepochybně zajímavé sledovat,“ doplňuje historik Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.
„Nepochybně se od Lva XIV. dočkáme i zklamání, protože máme velká očekávání. První výzva, kterou vnímám, je, že existují obvinění, podle kterých nedostatečně vyšetřoval případy sexuálního zneužívání v církvích. Je to složitá otázka, osobně nesouhlasím s ostrými výtkami, že to je člověk, který kryje a podporuje pedofily v církvi. To je přehnané, přestože to bude téma, které bude potřeba sledovat a podezření dobře vysvětlit,“ uzavírá historik Vaňáč.
Papež je světovou celebritou pouhých sto let
„Za pontifikátu Jana Pavla II. a Benedikta XVI. jsme zažívali snahu pokračovat v posilování role papeže nejen jako symbolické, charismatické, jednotící postavy církve, ale jako takového CEO. Tedy někoho, kdo řídí celou organizaci, a to do nejmenších detailů,“ vysvětluje v debatě Vertikály historik Tomáš Petráček z Univerzity Hradcec Králové a její akademický kaplan.
Čtěte také
„To, že papež jmenuje všechny biskupy, je záležitost pouhé poslední stovky let. Nebo to, že rozhoduje o životě církve. Ale za papeže Františka jsme viděli snahu oddramatizovat, demytologizovat postavu papeže a jeho roli v církvi. On přece neustále zdůrazňoval, že se lidé mají za něj modlit, protože je jen slabý člověk.“
„Výroky jako ,Kdo jsem já, abych někoho soudil?‘ – tak to bychom od předchozích papežů slyšeli těžko. Protože si mysleli, že mají právo a poslání vynášet zásadní soudy a řídit svět,“ připomíná historik Petráček.
Dřív měla biskupství větší autonomii
Římskokatolická církev byla dokonce centralizovaná v Římě až v 16. století, připomíná historik Petr Kubín z Katolické teologické fakulty UK Praha.
„Do té doby totiž měla jednotlivá biskupství se svými metropolity mnohem větší samostatnost. A kdybychom se vydali až do antických dob, tam byla každá církevní obec odpovědná sama za sebe.“
Čtěte také
„Papež má univerzální jurisdikci definitivně až od roku 1870. Lidský život je krátký, proto si myslíme, že je církev neměnnou organizací. Ve skutečnosti byl její vývoj dlouhý – navíc pro historika přímo fascinující. Protože přes všechny zvraty, které papežství prožívalo, nakonec dosáhlo skoro až současné absolutní moci,“ vysvětluje historik Kubín.
„A je to vlastně paradox, protože v Evropě prožíváme naopak sekularizaci, papež je hvězdou prvního řádu na celém světě. Dokonce i Donald Trump se nechal umělou inteligencí obléknout do papežského s tím, že by sám papežem být chtěl. Asi proto, že je to lepší, než být americkým prezidentem,“ vtipkuje Kubín.
Oba díly Vertikály s historiky najdete v audiozáznamu, ptá se Naděžda Hávová, dramaturgie Adam Šindelář.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
