Papežská volba přitahuje rituálem uzavřeného konkláve. Tajemství poodhalil historik církevních dějin Wolf

Kdo bude novým papežem? To nezajímá zdaleka jen věřící a představitele katolické církve. Samotná volba, kterou se zvědavostí sleduje celý svět, nepřitahuje pozornost jen svým výsledkem, který ohlašuje černý, či bílý dým. Ono magické slovo „konkláve“ v sobě nese očekávání i tajemství, pečlivě střežené za zavřenými dveřmi.

Alespoň některá tajemství odhaluje historik Wolf ve své knize, kterou v českém překladu vydalo v roce 2018 nakladatelství Prostor. 

Čtěte také

František. Skromný a odvážný papež, který bořil očekávání

Wolf píše čtivě a jeho výklad může být srozumitelný i čtenářům, kteří nejsou zrovna odborníky na dějiny papežství. 

Svou knihu přehledně rozčlenil do sedmi hlavních kapitol, ve kterých se věnoval především otázkám, kdo papeže volí, kdo se může papežem stát, kde se volba uskutečňuje a jakým způsobem by měla být provedena podle platných pravidel.

Vedle těchto základních otázek se Wolf rovněž detailně zabývá problematikou papežské rezignace. Svou knihu totiž napsal po rezignaci papeže Benedikta XVI., který opustil svůj úřad ze zdravotních důvodů. Tehdy šlo o výjimečný případ, protože v posledních 600 letech k podobné situaci nedošlo a pro papežské odstoupení tak chyběly relevantní normy.

Samotná volba jeho nástupce, z níž vzešel papež František, se ovšem už konala dle očekávání za zavřenými dveřmi, stejně jako je zvykem i nyní.

Habemus papam!

Kardinálové, kteří papeže volí, jsou zcela izolováni od vnějšího světa. Nesmějí používat mobilní telefony, internet, počítač či tablet. Nesmějí dokonce ani číst denní tisk, sledovat televizi a poslouchat rádio.

Pokud je volba úspěšná, vystoupí na prostřední balkón baziliky svatého Petra kardinál-protojáhen a pronese: „Habemus papam.“ Neboli „máme papeže“.

Čtěte také

K demokratickému výběru papeže má církev odpor, říká politolog. Historik: V prvních staletích to šlo

Poté uvede křestní jméno a příjmení zvoleného, jakož i nové jméno, které papež v budoucnu ponese. Vzápětí nový papež přichází na balkón Svatopetrského dómu, aby udělil známé požehnání Urbi et Orbi.

Zdánlivá neměnnost těchto postupů a symbolů papežské volby má vyvolat představu, že jde o 2000 let starý rituál. Přitom málokdo ví, že poslední velké změny, které definují předpisy papežské volby, vydal papež Jan Pavel II. v roce 1996.

Předtím bylo možné papeže zvolit řadou možných způsobů, píše Wolf: „Jedinou legitimní formou, již mohou volitelé vyjádřit svůj voličský názor na papežskou volbu, je od úpravy Jana Pavla II. tajná volba hlasovacími lístky. Tato forma poskytuje největší garanci jasnosti, přímočarosti, jednoduchosti, průhlednosti a především efektivní a konstruktivní účast všech jednotlivých kardinálů, povolaných k tomu, aby tvořili volební shromáždění Petrova následovníka.“

Co Jana Pavla II. ke změnám ve volbě papeže vedlo a v čem spočívaly? A jak probíhala volba v předchozích staletích? Poslouchejte reprízu pořadu Ex libris, který v roce 2018 připravil Eduard Burget.