Karel Barták: Trumpovy Spojené státy si přejí podřízenou a rozdrobenou Evropu
Aspoň víme, na čem jsme, můžeme si říct při četbě nové bezpečnostní strategie Spojených států. Třicetistránkový dokument působí spíše než jako promyšlená vize jako politický pamflet hnutí MAGA, Make America Great Again. K dnešní Evropě se staví jako k rivalovi, jako k nehodnému dítěti, které se vydalo na špatnou cestu. Spojené státy se budou holt muset postarat, aby si to uvědomilo a polepšilo se.
Jak to má udělat? Především po vzoru USA zastavit imigraci a vyhnat všechny migranty, kteří se tam už usadili. Zadruhé pak oslabit úlohu a vliv Evropské unie a vrátit rozhodující moc národním státům.
Čtěte také
Zbavit se étosu jednoty a geopolitické váhy; postačí, když jednotlivé státy budou obchodovat s Amerikou podle jejích potřeb a pro své národní armády nakupovat americké zbraně. O společné obraně na půdorysu Severoatlantické aliance se nedočteme nic.
Proč také, když Evropě přece nic nehrozí. Postačí, když se evropské státy usmíří s Putinovým Ruskem a obnoví s ním ekonomickou spolupráci; to jim přece skvěle pomůže. Pokud by se jim to nedařilo, přispěchají Spojené státy na pomoc.
Je až dojemné, nakolik se budoucí americká zahraniční politika, pokud se bude řídit touto strategií, stará o ruské potřeby a zájmy, zatímco ani nemuká o Ukrajině a jejím budoucím ukotvení v demokratické Evropě.
Návrat před válku
Všechny tyto blahodárné změny v Evropě zařídí populistické, obvykle krajně pravicové politické strany, které se derou k moci ve většině zemí EU. Trumpova administrativa tak otevřeně hlásí, kdo jsou její spojenci v Evropě. Však je už od loňska bezostyšně podporuje, zejména pak neonacistickou AfD v Německu.
Čtěte také
Tyto partaje se mají postarat, aby migranti byli vyhnáni po vzoru USA, aby Evropská unie oslabila a přestala se starat o klima, o rovné podmínky na trhu nebo se vměšovat do takových věcí, jako je ochrana občanských práv v digitálním světě.
Bylo by také záhodno, aby se evropské státy rozpomněly na svou nacionalistickou minulost. Aby se více braly o svou svrchovanost, ze které si EU ukrajuje. Nepřímo se nám radí, abychom se zřekli osmi desetiletí míru, za který vděčíme evropské integraci, a vrátili se k poměrům před první nebo druhou světovou válkou.
Vzít osud do vlastních rukou
My se ještě přeci takovýhle věcí nemusíme tolik bát, zpívali v roce 1938 Werich s Voskovcem. Hodnota amerického dokumentu spočívá v tom, že černé na bílém shrnuje všechno to, co jsme dosud útržkovitě slyšeli od Trumpa a jeho okolí, zejména pak viceprezidenta J. D. Vance.
Nikdo už nemůže být na pochybách. Měl by to být zásadní signál, že pochlebování k ničemu nevede, a hodně pádný důvod vzít konečně evropský osud do vlastních rukou.
Evropané si musí uvědomit, že poprvé od studené války čelí realitě, ve které není mír automaticky danou veličinou, bezpečnost není zaručena vzdálenou supervelmocí a svoboda má cenu, která se měří zlatem i krví. Události zrychlují, od roku 2020 jako by uplynulo padesát let.
Přibližuje se chvíle, kdy si Evropa bude muset vybrat – buď se podřídí americké vizi, která vyhovuje také Rusku, nebo, s Ukrajinou po boku, svede rozhodující boj o budoucí podobu evropské civilizace. Pořád ještě se může stát aktivním a silným aktérem, kterého bude velmi těžké porazit, ať už z východu, nebo ze západu.
Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
