Ondřej Konrád: Toyen svobodná i neslušná

Nejprve o ní natočila televizní dokument Baronka českého surrealismu a před dvěma roky vydala obsáhlý životopis První dáma surrealismu, doprovázený množstvím reprodukcí. A obsahující nové poznatky z Toyenina soukromí a života v Čechách a od konce 40. let ve Francii. Kde Sedláčková také do značné míry působí a kde hledala zaváté stopy po Toyen v tamních archivech.

Objemný svazek se stal šlágrem knižního trhu před Vánocemi a vyhrál také tradiční anketu Kniha roku Lidových novin. 

Pikantní dvojče

K jeho aktuálnímu „dvojčeti“ pod titulem „Toyen. Léta erotická“ nevzešel podnět ani od autorky, ani od nakladatelství Prostor, nýbrž s myšlenkou napsat i o tvorbě Toyen v oblasti erotických ilustrací i volných kreseb přišel za Sedláčkovou sběratel této části malířčina díla.

Čtěte také

Jak se z Manky ze Smíchova stala Toyen, první dáma surrealismu? Mýty boří dokumentární kniha Sedláčkové

A jelikož jde o bohatou tvorbu, nadto spojenou s publikačními aktivitami pražské surrealistické skupiny a jejími protagonisty, možnost znovu pátrat novými směry a pokusit se aspoň částečně vybarvit ještě stále přetrvávající bílá místa v malířčině biografii byla lákavá.

Otázky skýtalo samotné množství mnohdy hodně vypjatých erotických kreseb. Dokonce i ilustrací k textům řazených mezi pornografii, třebaže vyšší úrovně. Které Jindřich Štýrský, umělecký a patrně i léta životní partner Toyen, vydával knižně i časopisecky pouze pro abonenty, kterým vše doručovala pošta se vší diskrétností. O existenci Erotické revue, kam Toyen přispívala, veřejnost neměla tušení.

Čtěte také

Toyen o sobě sama tvořila mýty. Musela jsem po jejím příběhu pátrat, říká autorka oceňované knihy Sedláčková

A o českých surrealistech, kteří se bujnou erotikou zabývali po vzoru svých pařížských inspirátorů, se čtenář leccos dozví, konkrétně vedle exponovaného Štýrského o básnících Nezvalovi a Halasovi nebo psychoanalytikovi Bohuslavu Broukovi.

I to, že občas Toyen pracovala na polo-pornografických výjevech čistě kvůli honoráři a že takový lukrativní titul mohl umožnit vydávat knížky pro užší čtenářský okruh.

Oddaná nekonvenčnosti

Sedláčková pak přirozeně uvažuje nad tím, jak si mnohdy půvabné, leckdy i vtipné a ovšem „neslušné“ kresby Toyen vykládat. A co říkají o její vlastní sexualitě, když se oblečením a částečně i chováním stylizovala do muže. Ale zároveň, jak autorka dokládá už ve své prvé „toyenské“ knize, měla bohatý heterosexuální život.

Ondřej Konrád|foto:Český rozhlas

A jestli ten byl dokonce k drobným dílkům inspirací. Na což ovšem vyčerpávající odpověď najít nelze. Pokud by se ještě někdy odněkud nevynořil malířčin intimní deník, v což doufat asi nelze.

A tak nezbývá než konstatovat, že se už podruhé a možná ještě o něco intenzivněji setkáváme s jedinečnou Toyen, opět „oddanou svobodě nekonvenčnosti“.

Autor je komentátor Českého rozhlasu