Karel Hvížďala: Co je digitální totalita

V poslední době se ale ozývají stále častěji opačné hlasy. V Německu digitalizace naštěstí nepostupuje tak rychle jako jinde: paradoxně dnes tuto digitální brzdu považují za výhodu. Varování přichází ze Spojených států, kde jsou v digitalizaci mnohem dál, a proto jsou stále častěji vidět i možnosti zneužití.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Jak poznáme lež?

Jako varovný příklad zahraniční média uvádějí případ soudců International Criminal Court. Francouzský soudce Nicolas Guillou a slovinská soudkyně Beti Hohler byli spolu s dalšími postiženi sankcemi administrativy prezidenta Donald Trumpa poté, co soud zahájil vyšetřování možných válečných zločinů, protože by se mohly týkat občanů USA nebo jejich spojenců, zejména Izraele.

Tito soudci byli podle médií odříznuti od služeb Visa, Mastercard, PayPal, Amazon či Google. Bylo jim znemožněno používat platební karty, rezervovat ubytování nebo provádět běžné online transakce. Jinými slovy: digitální infrastruktura, na níž jsme všichni existenčně závislí, se stala nástrojem politického tlaku a represí.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Jak poznáme populismus

Na konci věku pravidel

Podobně znepokojivý je i případ dvou německých právniček – Anna-Lena von Hodenberg a Josephine Ballon, které vedou organizaci HateAid, ta pomáhá obětem digitálního násilí a hájí lidská práva v online prostoru.

V prosinci 2025 na ně americká administrativa uvalila vízová omezení. Ministr zahraničí Marco Rubio a jeho podřízená Sarah Rogers je obvinili z účasti na „cenzurním průmyslovém komplexu“ v souvislosti s jejich působením v rámci evropské regulace digitálních služeb.

I zde nejde jen o symbolický krok. Zařazení na podobné seznamy může v praxi znamenat problémy s přístupem k finančním či technologickým službám. A právě to lze považovat za klíčový moment: pokud jsou platební systémy, cloudové služby, komunikační platformy i softwarové účty podřízeny jedné jurisdikci, vzniká mocenský nástroj s globálním dosahem.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Jaká je role intelektuála v roce 2026?

Oba příklady ukazují jedním směrem: jak lze digitální infrastrukturu použít k politickému nátlaku, a to nejen proti státům, ale i proti jednotlivcům.

Evropa by si proto měla klást otázku: chceme být plně závislí na systému, který může být kdykoli aktivován proti nám? Nebo začneme budovat vlastní, suverénní digitální infrastrukturu, která nebude vystavena jednostrannému tlaku…

Karel Hvížďala|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Přece Elon Musk nám již po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta předvedl, o co mu jde: evidentně chtěl vybudovat Digital Control Grid, v níž by byly propojeny finance, technologie a politická moc v jednom systému. Musk chtěl mít kontrolu nad komunikačními cestami, jako kdysi chtěla mít impéria kontrolu nad silnicemi a železnicí.

Proto je dnes digitální suverenita, které musí předcházet kreativní destrukce, základním předpokladem demokracie. Pokud se nám ji nepodaří vybudovat, staneme se obětí digitální totality: ocitneme se na konci věku pravidel.

Autor je publicista