Karel Hvížďala: Jak poznáme populismus
„Všichni populisté stavějí ‚lid‘ proti zkorumpované elitě, která slouží vlastním zájmům. Ale ne každý, kdo kritizuje ty u moci, je populista. Populista se odlišuje tvrzením, že on a jedině on zastupuje skutečný lid. V důsledku toho je veškerá opozice negativní. A všechny brzdy a protiváhy, které jsou v demokratickém systému dělby moci naprosto normální, jsou pak jednoduše překážkami v uskutečnění vůle lidu.“
To je asi nejrespektovanější definice populismu od německého politologa Jana Wernera Müllera. U nás se evidentně hodí na všechna hnutí, která sama sebe staví do role nejbojovnějších nacionalistů a ostatní považují za zaprodance Západu a korupčníky.
Čtěte také
Vláda populistů podle profesora Müllera vykazuje tyto základní rysy: snaží se zmocnit médií a státního aparátu, neskrývá korupci a masový klientelismus, tedy sociální patologii, a činí vše, aby potlačila občanskou společnost. Ale protože oni vše dělají, jak tvrdí, pro lidi, obvinění z korupce populistickým vůdcům málokdy uškodí.
Rozhlédneme-li se jen po střední Evropě, vidíme, že tu jsou populisté velice úspěšní. Za prvního populistu je možné považovat Slováka Vladimíra Mečiara a dnes s těmito praktikami tam vládne Robert Fico.
Populistický demagog Trump
Za nejdéle vládnoucího populistu lze považovat Viktora Orbána, který je nepřetržitě u moci 15 let a podobně v Polsku ke krajně pravicovým populistům patří Jaroslaw Kaczynski. Andreje Babiše považuje Müller za efektivního populistu, který se bezostyšně ke snaze ovládat stát jako svou firmu hrdě hlásí.
Čtěte také
A podíváme-li se na celou naši civilizaci, musíme si přiznat, že se nacházíme v době populistických demagogů, ale jak zdůrazňuje v Financial Times, není to nic nového.
Již Platon používal slovo demagog ve své kritice demokracie v dialogu Ústava. A jak známo, demagog je člověk, který používá klamavé a působivé řeči, aby získal politickou moc a vliv, aniž by se opíral o věcné argumenty.
Působí na emoce a předsudky své cílové skupiny, zkresluje fakta, pracuje s falešnými sliby a využívá strach. Proto se považují populističtí demagogové za Achillovou patu demokracie. Tuto hrozbu v posledních letech můžeme pozorovat i ve staré Evropě a ve Spojených státech, v jehož čele stojí klasický pravicový populistický demagog Donald Trump.
Podle Angličana Joela Susse platí, že pokud země měla populistického vůdce jednou, je pravděpodobnější, že bude mít dalšího. Populisté podle něj obvykle setrvávají ve funkci v průměru osm let, tedy dvakrát déle než nepopulisté.
A hlavně jen málo populistů odejde po volební porážce, a to přesto, že jak levicový, tak pravicový populismus škodí ekonomice. Platon před populismem varoval již před dvěma a půl tisíci lety. Bohužel jsme na to zapomněli.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
