Lída Rakušanová: Demokracie nad propastí
„Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot,“ zní slavný výrok Winstona Churchilla z 13. května 1940, kdy Británii hrozilo napadení hitlerovským Německem. Jako britský premiér chtěl tehdy připravit národ na těžké časy, ale zároveň ho sjednotit a motivovat k odporu. Povedlo se mu to skvěle.
A dodnes je citovaný jako příklad férových, ničím nepřikrašlovaných – a vůči veřejnosti nezvykle otevřených slov. Jenže hned po válce v červenci 1945, když nebezpečí pominulo, prohrál „válečný hrdina“ Winston Churchill tehdejší volby na celé čáře.
Čtěte také
Jak to dopadne u nás, uvidíme už za dva týdny. Faktem je, že Evropě sice zatím bezprostřední nebezpečí nejspíš nehrozí, ale vzhledem k válce za dveřmi, a ke stále agresivnějšímu Putinově Rusku, je snad každému jasné, že přinejmenším od pandemie covidu patří roky poklidného blahobytu minulosti. Přesto je řada zdejších politiků očividně přesvědčená, že voliče přiláká, když jim naslibuje modré z nebe.
Chybí tu pořádný demokrat
Politika, který by se inspiroval Churchillem, aby pohledal. Přitom by měl v nadcházejících volbách nejspíš šanci zvítězit právě někdo takový. Demokrat do morku kostí, který by se nebál nalít lidem čistého vína. Ale zároveň jim byl schopen dát v těžkých časech naději.
Podle výzkumu think-tanků jako je americký Freedom House nebo švédský V-Dem žije totiž dnes víc než 40 procent obyvatel západních demokracií v zemích, ve kterých sílí autoritářské tendence.
Čtěte také
Nejsou to sice klasické diktatury, ale dochází tam k oslabování právního státu. Polarizace a populismus vedly k nastolení vlád, omezujících svobodu médií a nezávislost justice. Což se děje nikoli násilným převratem pod hlavněmi vojenských pušek, ale potichu a nenápadně u volebních uren. Experti tomu říkají „eroze demokratických institucí zevnitř“.
Důvodem jsou nejen obavy a nejistota z budoucnosti, ale také – a to především – manipulace na sociálních sítích, zahlcených cílenou propagandou a dezinformacemi, které oslabují důvěru v tradiční instituce včetně demokracie. Takže mezi lidmi vzrůstá poptávka po někom, kdo se jich ujme a jejich problémy konečně vyřeší. Populisté všeho druhu mají pré.
Únava z demokracie?
Kam to vede, vidíme ve Spojených státech, a například i u našich slovenských sousedů.
Dodejme, že cosi jako „únava z demokracie“ postihla kdysi, čtyři až tři století před naším letopočtem, i antické myslitele jako byl Platón nebo Aristoteles.
Ti ji kritizovali kvůli tomu, že se může zvrhnout ve vládu nekompetentního davu, hledícího jen na svůj prospěch a nikoli na blaho celku.
Jinými slovy, nic nového pod sluncem. Akorát že by byla dost škoda, kdyby se způsobilost demokracie musela prověřovat zrovna v našem století.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
