Jiří Leschtina: Proč Babiš nepošle k vodě Macinku, ani Okamuru
Od počátku provází Babišovu koalici očekávání, že se v ní něco zásadního změní, až Sněmovna odmítne vydat premiéra k trestnímu stíhání. Že Babiš, uniklý z vyděračské smyčky, konečně přitvrdí vůči Motoristům a SPD. A že by je dokonce mohl poslat k vodě a vyjednat si toleranci menšinové vlády u části opozice.
Tyto představy ale do důsledků nedoceňují situaci, v níž se Česko po volbách ocitlo. Poprvé od roku 1989 získala vládní většinu koalice populistů, krajní pravice a proruských extremistů, která se netají plány na oslabení pojistek liberální demokracie. A právě odhodlání jejích vůdců nepromarnit tuhle příležitost, může být trvanlivým tmelem jejich spojenectví.
Čtěte také
Jistě nelze ani v případě této vlády tvrdit, že alespoň část jejích ministrů nebude v rámci rutinního provozu přicházet i se zákony, potřebnými pro hospodářský či sociální rozvoj státu. Zatím ale spíš koalice poutá pozornost akčním souzněním v ohlašování, a v někde už i spouštění, plánů na podkopání demokratických a občanských institucí.
Souznění na nedůvěře v justici
A nejde jen o okázale vyhlašovaný úmysl zrušit systém koncesionářských poplatků, který už více než třicet let přispívá k nezávislosti veřejnoprávních médií. Patří sem i frontální útok na nevládní organizace, z nichž mnohé se ocitají na vládním pranýři coby „politické neziskovky.“
Zvlášť cynicky vyznívá seškrtání peněz pro nevládky, poskytující humanitární pomoc Ukrajině nebo finanční podporu disidentům, novinářům či právníkům v diktátorských režimech.
Čtěte také
Varující je i souznění, s nímž tahle vládní garnitura zpochybňuje nezávislost soudů, aby obhájila nevydání Babiše a Okamury k trestnímu stíhání.
Nebo když ve sporu o jmenování Filipa Turka ministrem Macinka zavrhoval podání kompetenční žaloby s odůvodněním, že by ústavní soudci rozhodli ve prospěch prezidenta z vděčnosti za to, že je do funkcí navrhl. Takové vyvolávání nedůvěry v justici není ničím jiným než nebezpečným vykročením k rozkladu právního státu.
Premiér potřebuje spojence
Bylo by také omylem podléhat cíleně vytvářenému dojmu, že v mocenském triu Babiš, Macinka a Okamura je šéf hnutí ANO tím umírněnějším seniorem, který obrušuje radikalismus obou menších stran. Ve skutečnosti Babišova motivace k útokům na nezávislost demokratických institucí není ani o chlup menší než u jeho vládních partnerů.
Čtěte také
Vždyť to byla právě nezávislá média, jež od počátku mapují Babišův obří střet zájmů. Zásadní roli v jeho demaskování sehrála protikorupční nevládní organizace Transparency International. A série soudních rozsudků pak potvrdila, že Babiš vězel v konfliktu zájmů v prvním premiérském období.
A protože je čím dál zřejmější, že tenhle fatální problém bude obestírat i další vládnutí Andreje Babiše, jedna věc je jistá. Premiér bude potřebovat po svém boku spojence, ochotné jeho střet zájmů přehlížet.
A jako hluší a slepí vládní spojenci připadají v úvahu právě jen Motoristé a SPD. A nikoliv některá z opozičních stran, pro něž by už jen z pudu sebezáchovy měl zůstat program Antibabiš v platnosti.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
