Karel Hvížďala: Jaká je role intelektuála v roce 2026?
Letos uplyne 45 let od doby, kdy jsme si začali s filozofem Václavem Bělohradským povídat o roli intelektuála v exilu střídavě v Jižním Tyrolsku v obci St. Jakob, v Bonnu a v Janově. V letech 1984 a 1985 jsme naše dialogy shrnuli do knihy-rozhovoru Myslet zeleň světa.
V knize cituji německého filozofa Hanse-Georga Gadamera, který viděl roli filozofa v epoše techniky ve schopnosti uvést v pochybnost rostoucí roli expertů a jejich mínění. Filozofie byla podle něj (zemřel v roce 2002) poslední obrana myšlení před tlakem expertů.
Čtěte také
V rozhovoru pro Le Monde v roce 1984 odpověděl na otázku, jaký je nejnaléhavější problém naší doby, takto: „Jak v každém člověku uchovat odvahu mít a bránit své osobní mínění, nehledě na rostoucí vliv expertů a manipulátorů veřejného mínění.“
Bělohradský mi tehdy mimo jiné řekl: „Naši dobu ozářil ještě jiný záblesk než ten z Hirošimy. Mám na mysli revoluci, v níž zmizelo Rusko. Na místě Ruska dnes zeje hrozné prázdno, které se nazývá Sovětský svaz...“
Ovlivnit chod věcí
Kvůli této větě, jsem si na tuto pasáž v době války Ruska proti Ukrajině vzpomněl. Rozhovor končí otázkou: Jaký smysl má filozofie v pozdní době? Myslíš, že jako intelektuál můžeš ještě ovlivnit chod věcí?
Čtěte také
Bělohradský odpověděl jako buřič: „Patřím k poraženým... Roli poraženého intelektuála v pozdní době vidím takto: Nepromarnit tuto porážku, nedat si ji vzít, nedat se vyvlastnit z vědomí vlastní poraženosti, nenechat se zahnat do dějin psaných vítězi. Dokud je to ještě možné, intelektuál musí připomínat to, co bylo poraženo, být ve službách toho, co bylo poraženo. Jen tak vítězové nebudou moci dopsat své dějiny...“
Ke Gadamerovi se Bělohradský vrátil ve své poslední knize Zaslepená společnost, protože to byl on, kdo připomínal Aristotelovu metaforu o řeči jako vojsku, které rozporný a mocný příval smyslových vjemů zahnal na útěk, ale jakmile se jedno slovo zastaví, začne tomu přívalu klást odpor a stane se pevným pojmem, situace se změní. Pak se zastaví druhé slovo a třetí a další a další, až náhle zase celá řeč drží pohromadě a slova se stanou znovu pojmy.
Intelektuál jako konstruktér
Podle Bělohradského kritickou řeč modernosti zahnala v naší civilizaci na útěk vládnoucí obrana našich bohů, naší pravdy, naší spravedlnosti.
Některé věty té řeči ale vydržely, neklesly ke dnu v mediální břečce, na kterou globální kapitál rozdrtil evropskou kulturu... Jsou to, jak by řekl Kant, jakési zbytky osvícenského veřejného užívání rozumu, které odolávají této zaslepené a zaslepující reakci na globalizaci.
Úlohou intelektuála v dnešní době je proto, volá Václav Bělohradský: „Propojit tyto ostrovy odporu v jednu ostrovní federaci...“
To je dobrá zpráva. Za uplynulých 45 let se role intelektuála buřiče změnila v roli intelektuála konstruktéra: spojaře.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
