Karel Hvížďala

S největší radostí tě doprovodím, paní,půjdeš-li tam, kam půjdu jáZde, na konci života,pod matným sluncem plným nočních můra much,mám svůj mahagonový stůl

Dodnes si pamatuji větu, kterou mi  řekl Milan Kundera: „Exil má jednu výhodu, dává nám možnost se dívat na Čechy pro mě francouzskýma a pro tebe německýma očima.“

Jeden ze základních rysů takzvané západní identity je víra ve vyšší smysl událostí i slov, tedy že to nejdůležitější je za slovy, že to, co činíme, má vyšší smysl.

Pro uzavření jakéhokoliv kompromisu musí zúčastnění potlačit vlastní ego. Nezačínat žádný argument slovem „ale“, ale vždy jen spojkou „a“, a to i v případě, kdy nesouhlasí.

Když se podíváme okem chladného anděla na výsledek parlamentních voleb v roce 2021, můžeme si dovolit říct, že vyhráli správci státu nad vůdci.

„Elity národa musí překonávat minulost, vážit si přítomnosti a dělat z ní budoucnost. Musí mít odvahu vzhlédnout od inkasa...“

Nacházíme se v bolestivém kulturním boji nikoliv mezi levicí a pravicí, ale mezi těmi, kteří na modernizaci vydělávají, a těmi, kteří kvůli ní prohrávají.

Jak známo, toužíme-li po změně, musíme nejdřív co nejpřesněji vědět, v jaké se nacházíme situaci.

Je to pár let, co deník Guardian otiskl článek sociologa Ivana Krasteva o tom, že „protesty ve střední Evropě nejsou výrazem toho, co Václav Havel nazval mocí bezmocných“.

Nejvlastnější role intelektuála spočívá v jeho vnitřní síle, vůli nenechat se zahnat do dějin psaných vítězi, řekl Bělohradský. Havel mínil, že intelektuál má zneklidňovat.