Karel Hvížďala: Jiří Gruša, pozitivní i kritický myslitel
„Elity národa musí překonávat minulost, vážit si přítomnosti a dělat z ní budoucnost. Musí mít odvahu vzhlédnout od inkasa... U nás však byly elity plánovitě hubeny, proto jsme ohroženi především českým autismem.“ To jsou slova spisovatele a politika Jiřího Gruši, pozitivního i kritického myslitele, kterých tu bylo vždy málo. Zemřel před deseti lety v Bad Oeynhausenu v Německu.
Jestliže byl pro Jiřího Grušu Edvard Beneš Rakušan, tak on byl stejně jako svatý Vojtěch, Jan Amos Komenský a Milan Kundera Evropan. Bohužel všichni tito Češi a Moravané, včetně Jiřího Gruši, a kromě Milana Kundery, který žije v Paříži a kterého zde často pomlouváme, zemřeli v exilu.
Čtěte také
Jiří Gruša stál v 60. letech u založení časopisů Tvář a Sešity, začal jako básník a esejista a v zahraničí na sebe upozornil jako autor románu Dotazník, kvůli kterému po podepsání Charty 77 strávil dva měsíce ve vazbě.
Soudní proces kvůli literárnímu dílu byl i za normalizace výjimečný. Šlo o esejistickou meditaci nad strukturou kádrového dotazníku, který redukuje život člověka na umělou kostru ideologickým rastrem. Gruša tímto románem vznesl v době normalizačního útlaku nejhlasitější umělecký protest proti všem pokusům kastrace života člověka, a tím se dotkl prapodstaty totality.
Diplomacie a politika není jen hájení národních zájmů
Proto když v roce 1980 získal literární stipendium v USA a opustil republiku, mu bylo odebráno československé občanství a on se na prvních pár měsíců ubytoval u svého německého kamaráda v Bonnu.
Čtěte také
Tam jsme k sobě měli bezmála deset let velmi blízko a začali jsme pracovat na knize, která vyšla až po jeho smrti a nese název Grušova hlídka na Rýnu. Jde o soubor rozhovorů. Vedly jsme je od počátku jeho emigrace až do jeho smrti.
Mimo jiné mi řekl: „Dějiny jsou u nás obhajoba nehod, hommage okolností, anekdota.“ A dodával: „Dálka je nám divná a heroismus je pro nás hra... Navrátilce z bitev jsme neuměli nikdy vítat jako hrdiny a měli jsme je spíše za vychloubače, což nás v cizích očích nutně ještě zmenšovalo.“
Od roku 1962 vydal šest básnických sbírek a pět próz. Od roku 1989 pracoval jako velvyslanec v Německu a Rakousku. Po roce 2004 se stal ředitelem Diplomatické akademie ve Vídni a byl předsedou mezinárodního sdružení PEN klubů. Obě funkce vykonával do roku 2009. Od té doby až do smrti se věnoval výlučně literatuře.
Naposled jsme se viděli na oslavě 75. narozenin Václava Havla v DOXu, kde mi se smutkem v hlase řekl: „Stále jsme nepochopili, že diplomacie a politika není jenom hájení národních zájmů, ale šíření common sense. Tedy zdravého rozumu, obecného smyslu, a to není ideologický úkol, ale namáhavá práce při hledání argumentů pro smysluplný dialog... Svoboda neznamená dělat to, co chci, ale zejména chtít to, co dělám.“
Narodil se za křišťálové noci a zemřel ve věku 72 let v den oslav naší novodobé státnosti.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
