Karel Hvížďala: Důsledky hry s nemocným prezidentem

To platí i o tragikomickém představení kolem nemocného prezidenta Miloše Zemana, kterým se zevrubně zabývají média, lékaři i občané již delší dobu: Všichni žehrají na režiséra a herce tohoto truchlivého představení a hlasitě hudrují. Tvrdí, že takovým jalovým žvaněním, i když jsou v roli předsedy sněmovny, kancléře, mluvčího nebo poradce, nemůže nikdo věřit. Že lidská intuice byla namířena správným směrem, potvrdila 18. října 2021 zpráva ÚVN, kterou zveřejnil předseda Senátu. Prezident není schopen vykonávat svou funkci.

Jaká se hraje hra

Čtěte také

Článek 66 je prezidentská neschopenka, Zemanovi by dala čas na léčení, vysvětluje ústavní právník

Jenže teprve až si uvědomíme, že v této truchlohře nešlo režisérovi o to, aby jí někdo věřil, pochopíme lest této hry. Jestli tomu někdo věří, nebo ne, bylo režisérovi nejspíš jedno, on se naopak radoval z toho, jak všichni jsme přistoupili na jeho pravidla a hrajeme tuto nesmyslnou hru podle jeho scénáře.

Představení, jehož reprízy jsme zažívali, nemělo za cíl někoho přesvědčit, ale oddálit řešení, a hlavně vnést do veřejného prostoru zmatek, nedůvěru a lhostejnost ke všemu, co se u nás děje. Protože právě jen v takové mlze, čím déle bude trvat, bude možné zneužívat dosaženého postavení a i v delším horizontu snáze zametat stopy, učinit potřebné personální změny, zařídit zakázky pro věrné, na které bude i po čase spolehnutí. A zároveň, a to je stejně důležité, zpochybnit věrohodnost co nejvíce autorit, které by mohly ovlivňovat v budoucnu veřejné mínění, a mezi ně patří i ti, co přijdou po současné garnituře. Hra mrzačí slova a má dlouhodobý devastační dopad, mění je v odpad.

Čtěte také

Vratislav Mynář: Důrazně se ohrazuji proti tvrzení, že bych manipuloval, nebo dokonce falšoval podpis prezidenta

Jakmile je zničena v nějakém společenství pověst autorit, jakmile používáme stará klišé a fráze ve vyjadřování a chování, nechápeme, co se děje. Občané ztrácí rozlišovací schopnost vycházet z autentické a nesporné, všem společné zkušenosti. I sám pojem autority se stane předmětem sporů a zmatků. Skoro vše je nesrozumitelné, vzdálené, umouněné, nepochopitelné a cizí.

Problém svědomí

Důsledky jsou ale pro společnost, která na tuto hru přistoupí, hrůzné, protože takový stav ohrožuje svědomí každého, kdo ho má, kdo o něj dbá, který chce zůstat sám sebou a váží si svého života a své osobní cti. Dříve šly události kolem nás a přes nás, dělali jsme si z toho legraci, diskutovali jsme o nich, vzrušovaly nás, ale vnitřní životní prostor velkého množství lidí zůstával nedotčen.

Člověk získával zkušenosti, vytvářel si názory, ale zůstal tím, kým byl. Jenže falešné hry posledních let přisoudily falešné role už ne stovkám, ale s velkou pravděpodobností tisícům a možná i ještě více státních úředníků, lékařů, a možná i některým policistům a lidem v justici, kteří z vlastní vůle, kvůli kariéře, nebo dokonce proti ní, aby nepřišli o práci, se ocitli v soukolí, ze kterého budou těžko vystupovat. Nyní bude na nás najít způsob, jak těmto lidem pomoct, aby z falešné hry vystoupili, i když to pro některé bude bolestivé.

Karel Hvížďala|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

To je také úkol, který bude muset řešit nová sněmovna, Senát a vláda a který bude mít i vliv na budoucí volbu prezidenta.

Autor je publicista