Karel Hvížďala

Z úst představitelů nové vlády často zaznívají slova o navázání na politiku Václava Havla. Mezi vládou a prezidentem je ale rozdíl. Cíle převzít lze, způsob komunikace ne.

„Jestliže jsem snad dnes náhodou zapomněl někoho z přítomných urazit, ať mi to, prosím, odpustí.“ To by mohlo stát za proslovy některých našich politiků z minulé vlády.

Minulý rok byl u nás plný slepé vroucnosti, potměšilosti, umíněnosti, mrzutosti a arogance, proto se stal do značné míry epištolou hanby.

Když zahlédnu kresbu Miroslava Kemela, vzpomenu si okamžitě na Vladimíra Jiránka, oba se začali živit kresbou po skončení studia úplně jiných oborů.

Josef Škvorecký zemřel před deseti rok, ale každý, kdo se bude zajímat o moderní historii Československa, ho nemůže pominout.

Tradice spojování smrčku se slunovratem a bohyní slunce se zřejmě vyskytovala již v údobí mezi roky 2000 až 1200 před naším letopočtem.

„De Montaigne je Probouzeč duchů, osvoboditel v nejvlastnějším slova smyslu a málokdo z našich předchůdců učinil tolik jako on, aby nás naučil chodit po vlastních nohách.“

Vývoj jasně ukázal, že každé společenství je dáno systémem komunikace. Díky rozhlasu mohl povstat Hitler, díky televizi zvítězil Kennedy a díky sociálním sítím Trump.

Letos uběhlo 35 let od udělení Ceny Erasma Rotterdamského Václavu Havlovi, která byla oceněním signalizujícím, že ho svět bere jako dramatika i jako politickou osobnost.

Bull je buvol a shit je lejno. Bullshit, žvást, je název nevelkého eseje emeritního profesora z univerzit v Princetonu, Oxfordu a Yale – Harryho G. Frankfurta.