Karel Hvížďala

Frekvence pojmu fašismus ve veřejném prostoru se v tomto roce zřetelně zvýšila. Používá se v souvislosti s Ruskem a Ukrajinou, Alternativou pro Německo.

S neschopností pochopit, k čemu slouží veřejnoprávní média a že demokracie není nejideálnější uspořádání státu, ale nejlepší z těch, které známe, se setkáváme skoro denně.

Uprostřed října absolvoval ruský prezident hned několik summitů v kazašské Astaně. Během dvou dnů prohlásil opravdu ledacos.

Výjimečný byl novinář Pavel Tigrid, zakladatel nejprestižnějšího exilového periodika Svědectví, tím, jak se lišil od většiny poúnorové emigrace. Ta jen krasosmutnila.

 Kotvily při pobřežía stály na pevnině.Některé se ukrývaly v domech.Ovšem i domy pouze předstíraly,že nejsou loděmi.Další veliká se zdvihala v kostele.

Metafory nikdy přesně nevystihují situaci, kterou chtějí vtipně a ve zkratce přiblížit posluchačům. Lidé si stěžují, že s příchodem nové vlády se moc nezměnilo.

„Vyjel jsem si jednou s kamarádem do Brna a tam jsme přišli na jedno náměstíčko, kde stál dům s nápisem Janáčkova akademie múzických umění.“

Sociální pád, ztráta společenského postavení, zřeknutí se navyklé životní pozice a politická regrese, tedy návrat do starých poměrů.

Přesněji otázka zní: Jak zapříčinit zmizení válečného jedu z krevního oběhu světa? Odpověď na tuto otázku, jak napsal časopis Der Spiegel, není jednoduchá.

„Renčínovi tuláci a rybáři jsou moderní Sokratové, lidoví mudrci, filozofové obyčejného života.“ Tato slova o něm napsal Josef Kroutvor.