Karel Barták: Válka v Gaze. V rámci nejednotné Evropy se Česko marginalizuje svým krajním postojem

15. květen 2024

Ačkoli je Blízký východ bezprostředním sousedem Evropy a ačkoli většina tamních zemí s ní má staleté historické vazby či aspoň zkušenosti, v nynějším konfliktu v Gaze nehraje Evropská unie téměř žádnou roli. Je to proto, že její členové se neshodují v tom, jak se postavit vůči izraelskému počínání v Pásmu Gazy. Nemají také jednotnou představu o tom, jak by mělo vypadat blízkovýchodní uspořádání po skončení této války.

Vysoký představitel EU pro zahraniční politiku Josep Borrell se zpočátku vyjadřoval dosti jasně; vyčítal Izraeli jeho kruté počínání vůči civilistům v Gaze, varoval před humanitární krizí, odsuzoval chování kolonistů na Západním břehu a horoval pro rychlé oživení mírového procesu vedoucího konečně k založení palestinského státu.

Čtěte také

Jeho hlas postupně umlkal, protože se nemohl opřít o jednotný postoj členských států. V zahraniční politice rozhoduje Evropská unie zásadně jednomyslně; tam, kde jednomyslnost chybí, není nic než prázdnota.

Pěkným příkladem evropské kakofonie bylo poslední hlasování ve Valném shromáždění OSN, kde se 140 zemí světa postavilo za to, aby se Palestina stala plnoprávným členem Spojených národů, ačkoli nemá vlastní fyzický stát. Bylo mezi nimi 14 členských států Evropské unie, včetně těžkých vah Francie, Španělska nebo například Polska.

Západní narativ

Země jako Německo či Rakousko, které odevždy v EU platily za nejvíce proizraelské, se zdržely hlasování. Pouze devět členů OSN se postavilo proti rezoluci. Z Evropy to byly Česko a Maďarsko. Dále pak samozřejmě Izrael a ještě Argentina, Mikronésie, Nauru, Papua Nová Guinea.

Čtěte také

A zajisté Spojené státy, které nemohly dopustit, aby se Palestinská autonomie stala plnoprávným členem OSN – konečný souhlas totiž závisí na stanovisku stálých členů Rady bezpečnosti, tedy také Spojených států.

Praha se tak ocitla v prapodivné společnosti, daleko od naprosté většiny svých běžných spojenců, přátel či sousedů. Její velmi krajní, nekriticky proizraelský postoj není příliš pochopitelný, ani pro českou veřejnost, ani pro mezinárodní diplomacii. Čeští politikové, počínaje premiérem a ministrem zahraničí, ho ostatně nijak nevysvětlují – jsme prostě proizraelští, ať se děje, co se děje, basta fidli.

Čtěte také

Tento postoj poněkud komicky kontrastuje s faktem, že patříme k malé skupině devíti členských států EU, které neexistující palestinský stát už formálně uznávají. Jsou to vedle Česka Bulharsko, Kypr, Malta, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Švédsko. Československo tento krok učinilo ještě za komunistického režimu v roce 1988.

Zřejmě nemá pro naši zahraniční politiku žádné praktické důsledky, ale přece – v kontextu současných českých postojů vypadá přinejmenším divně. Tím spíš, že ty státy EU, které nejvíce Izrael kritizují – Španělsko, Irsko, Slovinsko, Malta – vedou nyní vzrušenou debatu o tom, že by palestinský stát také uznaly, a to už koncem května.

Karel Barták, bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu, komentátor Info.cz

Z pohledu zbytku světa, a zejména pak takzvaného globálního Jihu, se evropská kakofonie rovná evropskému mlčení, které se pak rovná souhlasu s politikou Spojených států. A ty zatím stojí neochvějně na straně Izraele. Tím, že dovolují masové násilí v Gaze, devalvují spravedlivou podstatu boje proti teroristům z Hamásu.

Potvrzují přesvědčení, že v zahraniční politice není Západ ani důsledný, ani věrohodný, ani spravedlivý. Že měří dvojím metrem. Pak je ovšem těžké zmobilizovat svět proti ruské agresi na Ukrajině. Proč věřit západnímu narativu o mezinárodním pořádku založeném na právu a hodnotách, když se Izraeli zároveň toleruje jejich hrubé porušování?

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz

autor: Karel Barták
Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.