Jan Fingerland: Smíšené pocity aneb Izrael si své narozeniny připomíná s rozpaky

Obvykle jde o oslavy zdůrazňující hrdost na dosažené úspěchy. V řadě ohledů by tomu tak mohlo být i letos, Izrael je nadále demokratický, ekonomicky úspěšný stát, který v posledních letech navázal nové kontakty s několika arabskými státy a zakotvil tak lépe ve svém regionu.

Čtěte také

Hrozí nový konflikt Írán vs. Izrael? Teď nejde o vyhlášení války, Írán má svých starostí dost, míní politický geograf Jelen

Oproti většině západních států počet jeho obyvatel roste, brzy dosáhne deseti milionů. A před pár týdny se ukázalo, že Izraelci patří podle průzkumů nadále k nejšťastnějším národům na světě.

Nástup pochybností

Současně byla poslední léta obdobím pochybností. Rostlo napětí kvůli sporům mezi ultraortodoxním segmentem a ostatní společností, nespokojenosti části arabských občanů, ekonomickými nerovnostmi, a nedořešena zůstávala otázka, jak ukončit konflikt s Palestinci.

Na stole tedy leželo poměrně hodně nesplněných domácích úkolů. Nejvíce se mluvilo o hlubokém rozkolu kvůli soudní reformě, za níž se skrýval mnohem hlubší rozpor ohledně toho, jak má vlastně Izrael budoucnosti vypadat.

Tento vnitřní rozvrat zastavil, anebo možná jen dočasně zmrazil, útok ze 7. října loňského roku a následná válka v Gaze. Společnost se dočasně sjednotila a pozornost se přenesla na vše, co s těmito událostmi souviselo. Z hlubšího hlediska platí, že úspěšný útok Hamásu je pro Izraelce zásadní ránou jejich sebepochopení.

Čtěte také

Izrael byl Íránem napaden a musí se velmi důrazně bránit. Nehledě na Bidenovu kritiku, myslí si amerikanista Klvaňa

Izrael vznikl jako stát, v němž každý Žid, do té doby bez ochrany, jak se ukázalo za holokaustu, může najít bezpečí. Prolomení hranice Gazy, selhání tajné služby a pomalá reakce armády zásadně zpochybnily „raison d'être“ jejich státu. Izrael, který před desítkami let slavně dokázal zachránit všechny cestující letadla uneseného až do Afriky, náhle nemůže najít a osvobodit pár desítek rukojmí kdesi v tunelech pod Gazou. Desítky tisíc lidí na jihu i na severu Izraele se kvůli raketové hrozbě stále ještě nemohly vrátit domů, válka trvá půl roku a ještě pokračuje.

Izrael tedy jakoby nesplnil jednu ze základních úloh a zpochybnil své oprávnění v očích vlastních občanů. Nezajistil jim to nejdůležitější, bezpečnost. Celá situace je o to paradoxnější, že nenávist vůči Izraeli vedla ke zhoršení bezpečnosti i těch Židů, kteří nejsou Izraelci a žijí v Evropě nebo Americe.

Epicentrum zla

V části západního světa se podařilo rozšířit přesvědčení, že Izrael je jakýmsi epicentrem světového zla, jak se to projevilo i na písňové soutěži Eurovize, kde loňská vítězka oznámila, že v případě vítězství její izraelské kolegyně odmítne předat letošní cenu, aniž by to u osvícené veřejnosti vyvolalo zděšení.

Čtěte také

Ve válce Izraele s Hamásem nejsou žádná dobrá řešení. Existují jen ta špatná, myslí si analytik Bureš

V samotném Izraeli se tedy rozběhla debata, zda Den nezávislosti nějak slavit, a pokud ano, jak. Jedni chtějí oslavy zcela zrušit, jiní zas navrhovali o den prodloužit Jom ha-zikaron, pochmurně připomínaný Den památky padlých, který Dni nezávislosti vždy bezprostředně předchází.

Ještě jiní tvrdí, že místo centralizovaných oslav, soustředěných na pravidelný obřad na Herzlově hoře v Jeruzalémě, by televize měla přenášet lokální připomínky, často nesené ve smutném duchu. Avšak jsou i ti, kdo říkají, že neslavit vesele a hrdě je to nejhorší, co by mohli udělat, přesně to si prý přeje Hamás a další nepřátelé Izraele – protože prý nejdříve potřebují zlomit izraelského ducha.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Izrael vznikl na několika idejích. Jednou je víra, že Židé potřebují svůj vlastní stát, aby mohli přežít jako lidé nebo jako Židé. Druhou byl souhlas tehdejšího světa, který novému státu přidělil teritorium a mezinárodněprávní legitimitu. A v neposlední řadě je novodobé „izraelství“ založeno na optimismu, obětavosti a nezdolnosti.

Zdá se, že Izrael se těmito idejemi nadále udržuje, i když s výhradami. Zajímavé bude za rok, při 77. výročí přezkoumat, zda letošní skepse byla dočasná, anebo předznamenala nějakou hlubší proměnu.   

Autor je komentátor Českého rozhlasu