Karel Barták: Ruská agrese urychlila přípravu „strategického kompasu“ aneb koncepce společné evropské obrany

Tento názor již nějakou dobu postupně slábl pod vlivem opačných důkazů, ale nyní je po něm prostě veta. Jasně to dokazuje poslední mutace „strategického kompasu“ Evropské unie, který bude předložen ke schválení lídrům „sedmadvacítky“ koncem března – a stejní politikové se o něm baví už na neformálním summitu ve Versailles tento týden.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Co dělat, když na Ukrajině zuří válka?

Návrh předložený Evropskou komisí loni v listopadu byl po 24. únoru výrazně upraven. Zmizely poslední smířlivé formulace ve vztahu k Rusku a hrozby pro Evropu byly přesně popsány.

Dokument nyní jasně vytyčuje nejen cíle společné obrany, ale také způsoby a cesty, jak k nim dospět, včetně finančního zajištění. Hodně pomáhá jak zlomové rozhodnutí z minulého týdne použít půl miliardy eur z takzvaného mírového fondu EU na nákup zbraní pro Ukrajinu, tak podobně nebývalé oznámení Německa nasypat sto miliard eur do modernizace vlastní armády.

Návrat války

V návrhu se píše, že s návratem války na evropský kontinent a kvůli dalším nepříznivým geopolitickým posunům bude pro Evropskou unii stále obtížnější prosazovat svou vizi a bránit své zájmy. Už nebude stačit ekonomická síla – státy Unie musí zásadně navýšit svou vojenskou kapacitu, posílit odolnost proti útokům zvenčí a také zajistit daleko hlubší solidaritu a vzájemnou pomoc i součinnost, a to zejména v rámci Severoatlantické aliance.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Putin přijal násilí jako formu života

Návrh zmiňuje mezi hrozbami mimo jiné stále asertivnější Čínu či islámský terorismus, nejvíc pozornosti však věnuje Rusku. Kreml kvůli obnovení své sféry vlivu neváhá použít hrubou vojenskou sílu bez ohledu na humanitární důsledky, kterou kombinuje s hybridní taktikou, kybernetickými útoky a manipulací s informacemi doma i v zahraničí, vyhrožováním energetickým nedostatkem a používáním „agresivní jaderné rétoriky“.

Společná armáda

Strategický kompas počítá s budoucím financováním evropské obrany ze společného rozpočtu a zejména s podstatným navýšením národních vojenských rozpočtů. Prosazuje intenzivnější spolupráci mezi evropskými zbrojními podniky, prověřování komplementarity vybavení evropských armád nebo společných nákupů zbraní evropského původu.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Oprávněná nenávist by neměla být krátkozraká

Na stole je návrh, že by takové nákupy mohly být osvobozeny od daně z přidané hodnoty a také že by si EU mohla na světových trzích půjčit další peníze určené právě na posílení evropské obranyschopnosti.

„Strategický kompas“ Unie bude zahrnovat hybridní hrozby, jejich projevy, potírání a možné postihy jejich iniciátorů, a to včetně kybernetických hrozeb a hrozeb v podobě dezinformací nebo manipulací. Předpokládá rozpracování těchto „balíčků“ v příštích měsících, což by mělo být také sousto pro české předsednictví v EU.

Nejviditelnějším projevem evropské obranné politiky má být zřízení vlastního evropského vojska, či spíše jeho zárodku. Počítá se s jednotkou rychlého nasazení o pět tisících vojácích složenou z prvků pozemních, leteckých i námořních sil, společně vycvičených a schopných se pružně přizpůsobit potřebám i konkrétním situacím.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Všechny dosavadní pokusy vytvořit nějaké evropské jednotky vždy skončily nezdarem. Tentokrát se zdá, že Unie svým kompasem, který vypadá jako skutečně komplexní a ucelený fundament budoucí obranné politiky, pro to vytváří daleko reálnější předpoklady. Doufejme jen, že na jeho naplnění nebudeme čekat dalších třicet let.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu