Daniel Kroupa: Co dělat, když na Ukrajině zuří válka?
Od počátku ruské invaze na Ukrajinu slyším stále stejnou otázku: „Co myslíte, jak to dopadne?“ A odpovídám stereotypně, že nevím. Nevím a není to moje starost. Zbývám se spíše tím, co musíme dělat, aby to nedopadlo špatně. Ani s Ukrajinou, ani s námi. Protože když jenom pasivně přihlížíme tomu, co se děje, už prohráváme.
Na prvním místě je samozřejmě třeba pomáhat těm, kteří naši pomoc nejvíce potřebují. A těch je kolem nás víc než dost a budou přibývat. Každý jim může nějak ulehčit jejich osud: osobně, věcmi nebo penězi. A podobně také může přispět na některou ze sbírek pořádaných organizacemi, které mají na Ukrajině kontakty a dokážou do této země dopravit věci, které tamní obránci potřebují: spací pytle, karimatky, neprůstřelné vesty, drony i termovize. Vojenský materiál musí zajistit státní orgány, které si proto rovněž zaslouží naši podporu.
Tváří v tvář agresorovi
Čtěte také
Nestačí ovšem přemýšlet jenom o tom, co můžeme udělat jako jednotlivci. Jsme občané demokratického státu, a máme proto právo mluvit do toho, co máme dělat jako celek. Stojíme tváří v tvář protivníkovi, který rozpoutal válku nikoli proto, že byl napaden, ani proto, že by měl sebemenší důvod k obavám z napadení, ale útočí pouze z touhy vytvořit Velké Rusko na území bývalého Sovětského svazu. Rozpoutal tuto válku, protože je přesvědčen, že na Západě není síla, která by mu dokázala zabránit ji vyhrát. Dnes už je jasné, že žádná diplomatická jednání, žádné ekonomické sankce ho neodradí od toho, aby v ní pokračoval. Jedině síla.
Říká se pravdivě, že Evropská unie je ekonomický obr a politický trpaslík. Její zahraniční a bezpečnostní politika není v rukou exekutivy schopné jednat, kdykoli je potřeba. Nemá ani čím. My Evropané, spoléháme na moc Spojených států, ale v rámci společenství NATO nejsme vůči nim ochotni plnit ani ten minimální závazek, přispívat na svoji obranu dvěma procenty HDP. Armády evropských států jsou vesměs podfinancované, mizerně vyzbrojené a sotva mohou jednotlivě od něčeho odstrašit agresivní Rusko. A to si pod vedením Putina dovoluje všechno, v čem mu nedokážeme zabránit my.
Jednotná armáda
Čtěte také
Máme-li mu znemožnit, aby ovládne-li Ukrajinu, pokračoval do Pobaltí, do Polska a k nám, musíme urychleně jednat. Američané budou mít brzy plné ruce práce v Tichomoří, kam budou muset přesouvat svoji pozornost i obranné kapacity z Evropy. Právě s tím Putin kalkuluje. Evropané se mu ubrání jedině tehdy, vytvoří-li urychleně jednotnou, dobře vyzbrojenou armádu pod jedním velením, pod demokratickou kontrolou, ale bez zdlouhavých rozhodovacích procesů.
Tato armáda ovšem nesmí stát vedle NATO, ale musí vzniknout na jeho půdě, protože bez transatlantických vazeb by svoji úlohu stejně splnit nedokázala. Musí však být určitým způsobem institucionálně propojena s Evropskou unií, aby mohla ochránit území všech jejích členských států. To je zajisté nesnadný úkol, ale zaručeně se cesta najde, když se probudí dostatečná politická vůle.
Bude nějakou chvíli trvat, než si to uvědomí odpovědní státníci. V tom jim nejvíce pomáhá statečný boj ukrajinských obránců. Za každý den, který vydrží, bychom jim proto měli být vděčni.
Autor je filozof a pedagog
Související
-
Vstoupí Ukrajina do Evropské unie?
V úterý má Evropský parlament probírat rezoluci požadující zrychlené přijetí Ukrajiny do Evropské unie.
-
Karel Barták: Evropská unie jednotně podporuje Ukrajinu, ale jen do určité míry
Máme za sebou zajisté skoro osm desetiletí míru, ale nemáme mechanismus nebo nástroj, jak zastavit psychopatického diktátora, který si usmyslí, že poteče krev.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
