Karel Barták: Evropská unie jednotně podporuje Ukrajinu, ale jen do určité míry; na všechny její požadavky neslyší
Ruský prezident Vladimir Putin vypálil v pondělí večer první salvu svého letošního tažení proti Ukrajině – vyhlásil, že Rusko uzná nezávislost dvou enkláv na východě Ukrajiny, kde od roku 2014 vojensky podporuje rusky mluvící separatisty a rozdmýchává poziční válku, která si vyžádala desetitisíce životů.
Všechny západní země Putinův krok okamžitě odsoudily, ale je třeba uznat, že ze strategického hlediska to nebyl špatný tah. Klíčovou otázkou nyní je, zda se s ním Putin spokojí, nebo zda po jedničce zařadí také dvojku. Tedy dá povel k útoku 150 tisícům vojáků čekajících ve výchozích pozicích podél ukrajinské hranice.
Čtěte také
Západ několikanásobně jasně řekl, že za Ukrajinu krvácet nebude, tedy že Kyjev nemůže počítat s vojenskou podporou NATO či jednotlivých států. Rusko hrozí poškodit nebývalými ekonomickými sankcemi, které by měly zahrnout nespuštění plynovodu Nord Stream 2, zákaz vývozu celé škály špičkových technologií, zastavení vědecké spolupráce či postihnout osobně značný počet ruských činitelů včetně nejbližšího Putinova okolí.
Čtěte také
Budou však tyto sankce zavedeny, pokud nedojde k invazi, ale „pouze“ k uznání Doněcké a Luhanské „lidové republiky“? Budou pokračovat diplomatické tanečky? Sejdou se ve čtvrtek americký a ruský ministr zahraničí, aby připravili schůzku Vladimir Putin-Joe Biden? Co bude dál?
Jak zastavit psychopatického diktátora?
Je pozoruhodné, jak globální či evropská bezpečnostní architektura vlastně nikam nedošla od dob, kdy se v Evropě zadělávalo na dvě světové války 20. století.
Máme za sebou zajisté skoro osm desetiletí míru (s výjimkou války v bývalé Jugoslávii před třiceti lety), ale nemáme mechanismus nebo nástroj, jak zastavit psychopatického diktátora, který si usmyslí, že poteče krev, aniž pro to má jiný důvod než chimérickou touhu po obnovení někdejší (pochybné) slávy a síly Sovětského svazu.
Čtěte také
A protože jde o jadernou mocnost, stálého člena Rady bezpečnosti OSN, nefungují ani Spojené národy, ani Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Abychom se pokusili udržet násilníka na uzdě, musíme přistoupit na jeho hru a vážně se bavit o nesmyslných požadavcích, které nám předkládá. A zároveň nervózně poslouchat roztrpčené Ukrajince, kteří vědí, že jim nepřijdeme na pomoc, a nechápou, proč pro odvrácení ruské agrese neděláme víc.
Putinův pondělní projev byl plný agresivity, nenávisti a bohapustých výmyslů. Přímý přenos ze zasedání ruské bezpečnostní rady byl zase ukázkou servility a v podstatě důkazem neexistence jakýchkoli kolektivních rozhodovacích mechanismů.
Stále naléhavěji se vnucuje obava, že na ruské straně nefungují žádné brzdící či usměrňovací mechanismy – nikdo nemluví o postojích ruské vlády, jejího premiéra, Duma jako by neexistovala. Rozhoduje jeden jediný člověk, schopný uvést v chod válečnou mašinérii v době hlubokého míru, bezdůvodně a zvráceně. Opozici zdecimoval a nezdá se, že by se někomu z jeho vlastního tábora chtělo jít s kůží na trh a jakkoli protestovat.
Jediný odpor by mohl přijít ze strany armádních špiček, kterým by se nemuselo chtít prolévat krev bez valného smyslu a důvodu, ale i to je v současném Rusku spíše jen varianta z říše snů.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
