Kateřina Perknerová: Oprávněná nenávist by neměla být krátkozraká

To by totiž ulevilo též lidem, kteří to podle šéfa státní kasy nemají zapotřebí. A kromě toho by to nadělalo další díry do státního rozpočtu, který i bez toho bude strádat.

Je zvláštní to slyšet od šéfa státní kasy, prvního místopředsedy pravicové ODS. Nebo není? Zbyněk Stanjura hned po vítězných volbách sdělil, že jeho strana se chce zaměřit na všestrannou podporu střední třídy a zároveň zajistit solidární ochranu lidí, kteří jsou na tom z objektivních důvodů opravdu špatně. Teď pouze plní své sliby.

Pomoc uprchlíkům

V situaci, kdy do země proudí desítky tisíc válečných uprchlíků, se vláda zcela správně zaměřuje prioritně na ně. „Je naší povinností postarat se o ženy a děti těch, kteří bojují za svou zemi,“ řekl premiér Petr Fiala (ODS).

Čtěte také

Petr Holec: Největší bitva o Ukrajinu čeká vládu doma

Proto Fialův kabinet uvolňuje prostředky na asistenční centra, humanitární dávky a ubytování, očkování malých Ukrajinců, dětské skupiny, začlenění žáků do vyučování včetně možnosti vzdělávat se v ukrajinštině.

Může se opřít o jednoznačnou podporu veřejnosti, která se chová obětavě, vyspěle a zároveň rozumně. Neboť pouze hlupák by neviděl, že když nyní nabízíme pomocnou ruku Ukrajině, jejím vojákům a dočasným přistěhovalcům, pomáháme i sobě. Premiér Fiala také odmítl postoj části opozice, která sice slovně podporuje vládní úsilí, ale v podtextu naznačuje, že by se ministři měli starat nejen o cizí, nýbrž primárně o vlastní obyvatelstvo.

Podle ministerského předsedy přesně to vláda činí, byť je zřejmé, že „válka zabolí všechny a v důsledku Putinova tažení každý přijde o kus své prosperity a pohodlí“.

To se týká hlavně surovinového trhu, neboť to je poslední karta, kterou ruský diktátor třímá v ruce. Petr Fiala potvrdil, že celá Evropa bude usilovat o co nejrychlejší ukončení závislosti na ruské ropě a předně zemním plynu.

Co po Putinovi?

Ve chvíli, kdy východní říši řídí monstrum, které dává příkaz k bombardování dětské nemocnice a porodnice, není žádná sankce dostatečně silná. Otázka zní, co nastane, až se Rusové Putina a jeho věrných zbaví.

Kateřina Perknerová, redaktorka a komentátorka Deníku|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Bývalý předseda české vlády a Senátu Petr Pithart připomněl slavnou řeč Václava Havla před americkým Kongresem v únoru 1990. Tehdy uvedl: „Často slyším otázku, jak nám Spojené státy mohou dnes pomoci. Má odpověď je paradoxní, jako ostatně celý můj život: Nejvíc nám pomůžete, když pomůžete Sovětskému svazu na jeho sice nezvratné, ale přesto nesmírně komplikované cestě k demokracii.“ Nebyl vyslyšen. Ani na jedné straně.

Čtěte také

Putin je stále osamělejší, ale pořád je to sovětský tajný policajt, hodnotí zkušený tlumočník Dvořák

Jak připomíná překladatel a tlumočník z ruštiny Milan Dvořák, snaha nastoupit tam po pádu komunismu cestu k demokratické společnosti dopadla moc špatně, protože lidé se přestali bát, a jak to tak bývá, jako první se přestávají bát lumpové.

Současná, zcela oprávněná nenávist vůči Putinovi by neměla být krátkozraká. Pokud totiž navždy budeme hledět na Rusko jako na obra a ztělesnění zla, můžeme na to doplatit. Například jeho trvalým přimknutím k Číně. Proti takovému spojenectví by euroatlantická civilizace byla bezmocná.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku