Julie Hrstková: Bude celní dohoda výhrou, nebo ne?
Mohlo to být lepší? Tato otázka se nutně nabízí po jednání amerického prezidenta Donalda Trumpa s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Dohoda, ke které dospěli v průběhu jednání ve Skotsku, zahrnuje 15procentní cla na dovoz evropského zboží do Spojených států. Evropa naopak své trhy otevře a povolí nulové clo na dovoz z USA, a to včetně osobních a nákladních aut.
Stojí za připomenutí, že než Trump rozpoutal obchodní válku, tak ještě v roce 2024 Evropa zatížila dovoz automobilů z USA 10procentním clem, zatímco vyvážela do Ameriky s 2,5procentní sazbou.
Čtěte také
Součástí dealu je rovněž nákup energií od Američanů za 750 miliard dolarů. Pro srovnání – loni EU dovezla energie, tedy ropu, plyn včetně LPG za zhruba 440 miliard dolarů. Dalším závazkem Unie je navýšení investic o 600 miliard dolarů, a to do amerického vojenského vybavení. Dohoda se nevztahuje na ocel a hliník, kde od 4. června platí cla ve výši 50 procent.
Podle Ursuly von der Leyenové dohoda vytváří jistotu a stabilitu pro podniky, což je pravdou zejména ve srovnání s hrozícími 30procentními cly, které měly začít platit od srpna.
Výhra EU? Spíš kompromis
Reálně to na jednoznačnou výhru Evropy nevypadá. Nezdá se, že by Evropa prosadila jakýkoliv svůj požadavek, pokud s nějakým vůbec přišla, a to včetně recipročních cel, kterými hrozila.
Čtěte také
Evropští vývozci budou mít oproti americkým výrobcům ztíženou pozici. A to včetně České republiky, která do USA loni přímo vyvezla zboží za 190 miliard korun. Spolu s nepřímým exportem přes další země se dopad jen v ČR odhaduje až do jednoho procenta HDP.
Otázkou je otevření evropského trhu levnějším americkým výrobkům včetně automobilů. Nulová celní sazba určitě dovozy zlevní. Unie je ovšem známá tím, že i v bezcelním prostředí dokáže vyrobit pevné a neprostupné hranice prostřednictvím byrokracie, norem, licencí, daní či certifikací.
Čtěte také
Ostatně právě na různých předpisech ztroskotaly i předchozí snahy o vytvoření bezcelní unie včetně tzv. i 11 let staré Transatlantické zóny volného obchodu, tedy zóny mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými. V pozadí protekcionismu stála mimo jiné obava o zaměstnanost v Evropě.
Deal mezi Evropou a Amerikou je za současných okolností pravděpodobně jediný možný – tím pádem také nejlepší. Vzhledem k tomu, že s obdobným balíčkem odešlo minulý týden i Japonsko. I tady padla dohoda na 15procentních clech a investicích USA za více než půl bilionu dolarů – je tak možné ji zřejmě považovat za novou normu.
Výjimkou je zatím jen Čína
Zdá se, že Evropa ani Japonsko – a zřejmě i podstatná další část světa, které se doposud nepodařilo uzavřít dohodu se Spojenými státy –, nejsou rovnocennými partnery, kteří by si mohli dovolit stejné požadavky.
Čtěte také
Zřejmě s výjimkou Číny, kde se finální dohoda stále ladí, vyjednávání stále probíhají a kde se vyjednavači mají v pondělí sejít ve Stockholmu. Mezitím američtí exportéři surovin vyvážejí do Číny, a to i za cenu aktuálních vyšších cel. S vysvětlením, že USA zkrátka nemají dostatek zpracovatelských kapacit.
Obchodní válka je v plném proudu a Evropa z ní vychází s odřenýma ušima. Evropští výrobci a exportéři na dohodě vydělají jen těžko, celní politika se ve stabilním světě nemění den co den, a tak se cla do USA stanou novou realitou.
Reálným protiopatřením, které by zlepšilo postavení domácích výrobců, by bylo skutečné otevření evropského trhu evropským výrobcům a odstranění netarifních překážek. To je ovšem evidentně daleko složitější, než jednání s americkým prezidentem.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
