Julie Hrstková: Chudoba Čechy neohrožuje, špatná data a neřešení problémů ale ano
Evropský statistický úřad vydal každoroční zprávu o životních podmínkách – a jako každý rok z ní vyplynulo, že Češi jsou chudobou nebo sociálním vyloučením ohrožení nejméně v Evropě. Dokonce míň než obyvatelé skandinávských členských států EU nebo Německa.
Čtěte také
Zprávou se okamžitě pochlubil na sociální síti X jinak neviditelný ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek, který neopomněl zdůraznit, že vláda dělá zodpovědnou politiku a řeči opozice o spálené zemi jsou – jeho slovy – „lež jako věž“.
Odpověď přišla okamžitě – stejně jako každý rok je problémem metodika Eurostatu, která chudobu definuje jako stav, kdy se člověk dostane se svými příjmy pod 60 procent mediánového příjmu v zemi.
Nepřesná metrika
Jak dlouhodobě upozorňuje Daniel Prokop z PAQ Research, bráno touto metrikou bylo v Česku nejméně chudých za socialismu, protože mediánový příjem byl tak nízký, že bylo poměrně obtížné dostat se pod něj.
I bez zkreslení metodikou Eurostatu na tom není Česká republika vůbec špatně, nicméně její obyvatelé na tom v průměru rozhodně nejsou lépe než obyvatelé Skandinávie, Švýcarska, Německa či Lucemburska, přestože Eurostat tvrdí opak.
Čtěte také
Faktem rovněž je, že Češi dostali ránu v podobě inflace v letech 2021 až 2023, která srazila jejich reálné příjmy. I přes růst mezd, který překonal inflaci, je jejich reálná úroveň zhruba na hladině konce roku 2018. A ve srovnání s posledním čtvrtletím před pandemií, tedy na konci roku 2019, byla v posledním čtvrtletí loňského roku stále nižší o necelá čtyři procenta.
Každoroční debaty na téma co je a není chudoba, dostávají v letošním volebním roce další rozměr. Tím není míněná kampaň, kde opozice vcelku jednoduše ukazuje to či ono zboží s popiskem, o kolik bylo za „jejich“ vlády levnější.
Čísla sice nelžou, nicméně pokud by koalice měla dobrého PR agenta, může se vytasit s podobnou kampaní, kde si vybere konkrétní profese, kde podobným způsobem, tedy o desítky procent, za stejné období rostla mzda.
Problémy s bydlením?
Problém je v dlouhodobém neřešení věcí, které možná netrápí všechny voliče, nicméně přispívají nejen k blbé náladě, ale i ke zpomalení celé ekonomiky.
Čtěte také
Typickým příkladem je permanentní zhoršování dostupnosti bydlení. V zemi, kde zhruba 80 procent obyvatel bydlí ve vlastním, ovšem toto téma bylo politiky velmi dlouho podceňované.
Aktuální kampaň na téma „postavíme tisíce bytů“ je tak v situaci, kdy daňový režim extrémně nahrává vlastníkům nevěrohodná. A v mezidobí, kdy se politici kasají, kolik miliard z Evropy vytáhli, aby postavili dostupné bydlení, ceny bytů stouply skoro o 20 procent.
Levná pracovní síla
Dalším příkladem jsou mzdy. Česká republika je dlouhodobě brána jako země, která láká zahraniční kapitál na levnou pracovní sílu.
Za necelých 30 let od spuštění systému investičních pobídek žádnou vládu „nenapadlo“, že by bylo možné lákat kapitál na vzdělanou, i když ne zrovna nejlevnější pracovní sílu. Realitou jsou tak nízké mzdy. A přidává se k tomu i veřejný sektor, kde platové tabulky dokonce počítají s odměnou, která je pod úrovní minimální mzdy.
Česká republika patří dlouhodobě k zemím, které vycházejí jako nejlepší místo k žití, a to dokonce na světě. Dostupné zdravotnictví, školství a vysoká míra bezpečnosti jsou benefity, které často zastírá mlha vysoké majetkové nerovnosti a nízkých příjmů.
Obojí je přitom realitou, kterou je dobré vidět. Právě proto, že zkreslená čísla přispívají ke špatné náladě a neřešení problémů především s bydlením, se mohou pekelně vymstít.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
