Jan Fingerland: Je teplo a Sýrie se svléká do plavek. Ale jakých?
Sýrie se po krátké přestávce vrátila do západních médií. Tentokrát je to kvůli zdánlivě nepodstatné věci, regulaci provozu bazénů a pláží. Jenže je tu přece jen důvod, předpisy regulují i to, jaké plavky smějí syrské ženy nosit na veřejnosti.
Vlastně tedy nejde o výnos ministra zodpovědného za náboženské záležitosti, natož nějakého duchovního představitele. Jde o dokument vydaný ministerstvem turistického průmyslu. A bývaly doby, kdy i turismus byl celkem důležitou položkou syrského hospodářství.
Čtěte také
Jenže to bylo před občanskou válkou i nynějším nástupem bývalých džihádistů do vlády. Nehledě na to, že Asadův režim, podobně jako jiné sekulární diktatury Blízkého východu, rád zdůrazňoval tento moderní a v nějakém ohledu liberální přístup k otázkám, jako je postavení náboženství ve společnosti.
Kousek látky
To se tedy týkalo i regulace oblékání, včetně plavek – země, kde ženy nosí bikiny, měla být západu srozumitelná a odlišovat ji od náboženských diktatur oblasti. Současně platí, že islám má ve srovnání s Evropou mnohem silnější tradici veřejné či státní regulace soukromého života, tedy prosazování ctnosti a správného jednání tak, jak je chápe místní zvyklost.
Čtěte také
Po svržení Asadova režimu a příchodu nové sunnitské konzervativní garnitury k moci Západ řešil otázku, jaké bude další směřování této nové Sýrie. Regulace toho, jak se mají lidé oblékat, je proto vnímána jako špatné znamení pro budoucnost, jakási potenciální talibanizace dosud celkem moderní společnosti.
Co nový předpis říká? Lidé mají nosit oděv, který není příliš těsný ani průhledný, a měl by pokrývat kolena i ramena. To se týká i mužů, kteří by se na veřejnosti neměli objevovat v kraťasech nebo bez košile. Také by lidé neměli chodit v plavkách mimo oblast přiléhající k bazénu nebo pláži.
Nový předpis se ale nepřekvapivě zabývá zejména ženským oblečením, největší pozornost vyvolala otázka plavek.
Čtěte také
Regulace nevyžaduje, přinejmenším zatím, povinné burkiny, ale mělo by jít o plavky zahalující podstatnou část těla. A také se týká jen veřejných míst, nikoli soukromých bazénů a pozemků, a také dražších hotelů, kde se vyskytuje převážně zahraniční klientela. Dochází tedy k jakémusi rozdělení světů, tak, jak to ovšem existuje i v jiných arabských zemích – polonazí turisté se vyskytují jinde, než se odehrává běžný život místních.
Dialektika svobody
Sami Syřané reagují na novinku různě, často černým humorem na sociálních sítích. Nejen oni se ptají, zda to není předzvěst dalšího utahování šroubů v záležitostech, které mnozí z nich zatím po západním vzoru považovali za zcela soukromou věc každého člověka.
Celá věc je samozřejmě složitější. V zemi žije mnoho západně uvažujících lidí, ale také poměrně hodně tradičních rodin, pro které je přítomnost nedostatečně oblečených žen i mužů na veřejnosti problém. V takto rozmanité společnosti je těžké najít společného jmenovatele.
Skutečně se také zdá, že silně konzervativní hlas v nové mocenské garnituře posiluje. Rovněž platí, že Sýrie nadále bude potřebovat, aby Západ odbourával sankce, případně v zemi investoval, Sýrie je nadále na pokraji ekonomického kolapsu.
V posledku ale nejvíc nebude záležet na regulaci velikosti plavek. To je jen spolu s regulací prodeje alkoholu pro Západ mediálně nejvděčnější detail při sledování vývoje v zemích, jako je nová Sýrie. Země svobodnější než dříve, a také v jiných ohledech možná méně svobodná.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka