Josef Rauvolf: Směřujeme k Orwellovi nebo realitě Matrixu. Všichni spokojení, krásný nový svět
Překladatel a publicista Josef Rauvolf se zamiloval do beatnické literatury. Čtenáři proto v českých knihovnách a knihkupectví najdou Charlese Bukowského nebo Jacka Keruaca v jeho překladech.
V nesvobodné době překládal pro samizdat, současně pracoval jako noční vrátný v Muzeu hlavního města Prahy a v tomto zaměstnání zůstal i po převratu. „Poskytovalo mně to spoustu času. Bylo to ‚žůžo‘. Seděl jsem tam a mohl jsem překládat. Měl jsem tam psací stroj. Za den jsem přepojil všeho všudy deset telefonů, ...to mně vyhovovalo,“ vzpomíná a dodává, že mu práce vrátného dávala svobodu také proto, aby mohl externě psát publicistické texty, například do prvního porevolučního názorového týdeníku Reflex.
Češi jsou po zkušenosti s komunismem stále málo přirozeně sebevědomí, myslí si Šimon Pánek
Šimon Pánek stojí od roku 1992 v čele humanitární organizace Člověk v tísni a dlouhodobě má vhled do mezinárodních vztahů a zahraniční politiky „V Česku jsme ve společenské křeči, nejistotě a tápání,“ říká.
Chytali jsme Západ
Publicista vzpomíná v obrysech i na své dětství a dospívání v rodném příhraničním Chebu a na realitu přelomu padesátých a šedesátých let. „Bylo to zvláštní, jdete po ulici a občas slyšíte kulomet, jak tam kvoká, padaly letáčky, ale to si jako kluk tolik neuvědomujete.“
Podle Rauvolfa Cheb nežil jako depresivní město nedaleko ostnatých drátů a vojáků, připravených zabíjet ty, kteří chtěli překročit hranice.
„Díky několika osobnostem nebyl Cheb vůbec kulturní pustinou. Například tam byl úžasný filmový klub, který vedl Jan Jirák. A tam byly filmy, které nešly v Praze. Celé západní Čechy navíc koukaly na západoněmeckou televizi. My jsme to chytali jen na kus drátu, protože vysílačka byla hned za hranicemi,“ říká.
Jirousova prohra s dnešním světem
Budoucnost společnosti potom autor, který zažil éru tvůrčího útlaku a nesvobody, glosuje vzpomínkou na kamaráda z disentu:
Cyril Höschl: Se současným světem se nepochybně něco děje
Cyril Höschl patří mezi uznávané psychiatry, současně je zakladatelem Národního ústavu duševního zdraví. „Někdy člověk hraje simultánku, kdy je šachovnic víc, ne na všech vyhrává. To mu na náladě nepřidá, ale jindy je to zase lepší,“ říká o svém rozpoložení.
„Vybavuji si, že když jsme točili dokument s Ivanem Martinem Jirousem, tak jsem se ho v závěru ptal, jak se cítí dnes. Odpověděl, že má pocit, že v boji s dnešním světem prohrál. Chtěl tím říct, že je to daleko těžší boj. Takže jestli jdeme ke svobodě, nebo nesvobodě, jestli spějeme k Orwellovi, nebo k ráji, je ještě stále nerozhodnuté. Nechtěl bych být pesimista, ale i díky tomu, jací lidé jsou, to vypadá spíš tak, že to směřuje k Orwellovi nebo realitě podobné filmu Matrix. Všichni spokojení, krásný nový svět,“ zakončuje pochmurně.
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Dozíte se ještě, jak pracuje Josef Rauvolf s texty a jaké bylo přátelství s Allenem Ginsbergem.
Související
-
Šimon Caban: Někdy je potřeba sáhnout k výchovné facce i v mezinárodních vztazích
Architekt a scénograf Šimon Caban se v poslední době věnuje také divadelní režii a baví ho hledat prostředky a témata, kterými oslovuje publikum...
-
Je paradox, že premiér, který je sám migrantem, se vůči uprchlíkům vymezuje, soudí Jiří Zlatuška
Odstupující děkan Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně Jiří Zlatuška je mimo jiné bývalým členem hnutí ANO 2011...
-
Josef Rauvolf
Touha po individuální svobodě, bourání společenských tabu i snaha vzepřít se establishmentu. Taková byla beat generation. Především o amerických autorech, kteří dod...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka